„Tato událost téměř čítankově ilustruje, jak silnému vlivu svých starších rodinných příslušníků byl vystaven tehdy osmadvacetiletý Mikuláš na začátku své vlády,“ vysvětluje současná rakouská autorka Elisabeth Hereschová.
Na mysli má událost, ke které dojde 30. května 1896 na Chodynském poli v Moskvě. Jde o oslavu korunovace ruského cara Mikuláš II. Alexandrovič (1868–1918) pro lidové masy. Jídlo a pití zadarmo lákají davy.
Jenže mohutná lidská masa nakonec udělá své. Lidé padají na zem a tisíce dalších se valí přes jejich ležící těla. Bilance neštěstí je krutá: 1389 ušlapaných a 1300 těžce raněných. Některé prameny však mluví o ještě vyšším počtu obětí.
Proroctví se naplní
Nešťastný začátek vlády přihraje Mikulášovi přezdívku „Krvavý car“ navzdory tomu, že za celou tragédii osobně nemůže. Ruský básník Konstantin Balmont (1867–1942) píše:
„Kdo začne vládu Chodynkou, ten ji skončí výstupem na popraviště.“ Jeho proroctví se bohužel naplní roku 1918, kdy bude Mikuláš zavražděn i s celou rodinou.
Střídmý v jídle i pití
Pro samotného cara Mikuláše II. jsou korunovační gastronomické orgie spíše výjimkou. Většinou má totiž ve zvyku jíst docela prostě. Pochutná si hlavně na zelné polévce, vařených rybách se zeleninou a v oblibě má i pečené sele s křenem.
Ruskou pochoutku – kaviár – si nedopřává téměř vůbec. Trpí po něm pálením žáhy. Nijak to nepřehání ani s alkoholem.
Na úvod jídla si dopřeje jako přípitek jednu nebo dvě sklenky vodky a v závěru jídla hlt portského nebo oblíbeného vína z jihošpanělské oblasti Jerez.
