Na konci 19. století má Londýn obrovský problém. Ulice zaplavují koňské povozy a s nimi přichází tisíce tun hnoje. Slavná předpověď, že město za pár desetiletí zmizí pod několik metrů vysokou vrstvou výkalů, je ale mnohem spornější, než se traduje.

Londýn je na konci 19. století doslova závislý na koních. Podle historických odhadů jich ve městě pracují statisíce a v roce 1893 může jejich produkce dosahovat více než dvou milionů tun hnoje ročně.

Koňský trus se hromadí na ulicích, zapáchá, přitahuje mouchy a po dešti se mění v odpornou směs bláta a výkalů. Britský historik Peter Atkins v knize Animal Cities upozorňuje, že problém není jen estetický:

trh s hnojem se přesycuje a odpad, který byl dříve cenným hnojivem, se postupně stává nákladem.

Devět stop? Tady začíná záhada

Podle dnes často opakovaného příběhu měl The Times v roce 1894 varovat, že pokud bude trend pokračovat, za padesát let budou všechny londýnské ulice zasypané devíti stopami, tedy téměř 2,75 metru, koňského hnoje.

Britský historik Stephen Davies tuto historku použil ve svém článku z roku 2004 jako ukázku toho, jak lidé vyhrocují současný problém do budoucnosti. Jenže právě tady příběh dostává trhlinu.

Pátrání v archivech nenašlo původní článek a samotný The Times v roce 2018 přiznal, že citaci nelze doložit.

Skutečný problém, falešná předpověď

To ale neznamená, že Londýn byl čistým městem bez problémů. Naopak. Odborné práce potvrzují, že obrovské množství koňského odpadu představovalo vážnou městskou komplikaci.

Situaci nakonec zásadně mění elektrické tramvaje, železnice a především automobilová doprava. Koně z ulic postupně mizí a s nimi i obrovská produkce hnoje. Historická ironie tedy spočívá v něčem jiném:

problém byl skutečný, ale slavná předpověď o Londýně pohřbeném pod devíti stopami hnoje nejspíš nikdy neexistovala.