Afrika je krásná a nebezpečná zároveň. Jednu chvíli se koupete v moři nebo jenom lenošíte v houpacích sítích, abyste se v noci probudili v obklíčeném domě s po zuby ozbrojenými piráty. To se také stává v Keni před 10 lety dvěma britským manželům. Jejich dovolená se změní v noční můru a jeden z nich se domů nevrátí.

 Manželé Tebbuttovi jsou z dovolené nadšení i vystrašení zároveň. Jejich bungalovy nejsou totiž vůbec zabezpečené, i když mají být podle personálu bezpečné. Musejí jenom schovat šperky před dotíravými opicemi. Jaké je jejich překvapení, když je v noci přepadnou piráti.

Podezřelá dovolená

Píše se 11. září 2011 a manželé Judith a David Tebbuttovi jsou na dovolené v Keni. Britský pár středního věku si chce užít volné chvíle v Kiwayu Safari Village, plážovém letovisku na sever od přístavu Lamu na severu keňského pobřeží.

Pár bydlí v bungalovu na pláži s bílým pískem jen kousek od oceánu. „Ten večer se najedli v místní restauraci a zašli si na skleničku s majitelem. Byli v letovisku jedinými hosty.“ vypráví současná publicistka Loretta Napoleoni.

Judith zprvu znepokojuje, že v letovisku není více hostů a jejich chatka stojí daleko od recepce i od hotelu. Bungalovy navíc nejsou nijak zabezpečené, okna nejdou zamknout a dveře jsou nechráněné. Místní jim říkají, že je tam bezpečno a zámky nejsou třeba.

Vedení letoviska jim pouze radí, ať si před řáděním opic schovají šperky do schránky.

 Únos

Manželé se nechávají ukolébat šploucháním mořských vln a netuší, že je to naposledy, kdy vedle sebe usínají. Když se během noci Judith probouzí, její manžel se hádá s ozbrojeným mužem. Druhý ozbrojenec míří ženě na hlavu.

Za několik vteřin vidí manžela padat k zemi a ji dva ozbrojení muži táhnou k pláži.

Je bosá a pouze v pyžamu, když ji hodí jako nějaký pytel do připraveného člunu jen několik metrů od verandy bungalovu, kde ještě v podvečer ležela v houpací síti a smála se do manželovy kamery. Teď míří motorovým člunem někam k somálskému pobřeží 40 km daleko.

Zajímavostí je, že Judith Tebbuttová je prvním rukojmím uneseným z keňského pobřeží. Do této chvíle se svět doslechl pouze o somálských pirátech, skupinách mužů na malých člunech, kteří přepadávali velké nákladní lodě.

Mrtvý manžel

V následujících týdnech unášejí Somálci na severu Keni invalidní Francouzku Marii Dedieuovou, následují španělští humanitární pracovníci z uprchlického tábora. Najednou se ukazuje, že Keňa není proti turisty zemí zaslíbenou.

Judith je v zajetí přes šest měsíců, je často stěhována do táborů v močálech na jižním pobřeží Somálska. „V zajetí se z prvního telefonátu dozvěděla, že její manžel útok nepřežil.“ doplňuje Napoleoni.

Dodejme, že jídla dostává jen sotva na přežití a únosci se ji snaží zbavit lidské důstojnosti. V zajetí také onemocní ze špatného jídla, vody, nedostatečné hygieny a nelidského zacházení. Má i možnost pozorovat, jak funguje banda únosců.

Ta je založena na mocenské struktuře, jíž všichni respektují. Disciplína je potom udržována pomocí systému trestů.

 Systém trestů

Trestem jsou ale i peněžní částky z podílu na výkupném. To je obecné pravidlo, které únosci dodržují bez ohledu na to, kde zrovna operují. Tebbuttová později popisuje: „Výkupné, které za mě bylo zaplaceno, muselo být rozděleno mnoha způsoby:

je pravděpodobné, že první část šla na zaplacení půjčky, kterou si piráti vzali, aby vůbec mohli operaci financovat. Držet mě v zajetí byl drahý byznys; byla jsem sice levně živena, ale zato draze hlídána.

Strážím bylo potřeba platit mzdu a zásobovat je teplým jídlem. Když byly všechny tyto účty splaceny, zbytek výnosu byl rozdělen odshora dolů.“ V té době už se i v samotné Keni rozebíhá pátrání a úřady také zjišťují, jak to vlastně s únosem bylo.

Oficiální verze události zněla, že dva Somálci a 6 Keňanů donutili za pomoci strážce letoviska prozradit, který bungalov je obsazen. „Podle policie to byli běžní kriminálníci, kteří dostávají zprávu od některého pracovníka Kiwayu Safari Village. K žádném dalšímu vyšetřování nedošlo.“ konstatuje Napoleoni.

Výkupné od rodiny

Britská vláda se přes opakované výzvy celé měsíce nemá k zaplacení. Naštěstí je tu Judithin syn Oliver, který shání požadovanou částku. S pomocí soukromé agentury peníze shazuje na domluvené místo letecky.

Ráno po doručení peněz je Tebbuttová propuštěna na svobodu a odlétá jednosměrným letem do Nairobi – hlavního města Keni, aby se dala trochu dohromady, než se sejde s rodinou, na níž se už těší. Hned v prvním komentáři sděluje: „Cítím se dobře, nemučili mne.

Piráti se snažili udržet mě v takovém pohodlí, jak se jen dalo. Když jsem byla nemocná, poskytli mi lékařskou péči.“ Později v rozhovoru pro BBC vzpomíná na somálského tlumočníka, jenž jediný uměl anglicky.

Přišel za ní s tím, že se jí jeho bratr chce na něco optat. Ten se jí ptal, jestli si myslí, že jsou špatní lidé kvůli tomu, co dělají. Když se jim Britka pokouší vysvětlit, že to, co dělají, je špatné, Somálci nechápou.

Co s podezřelým?

Mezitím už do Keni odjíždí britský policejní tým, aby pomohl keňským úřadům s vyšetřováním a pomohl chytit únosce. Keňský soud obviňuje 19. září 2011 z vraždy britského občana a únosu jeho ženy Aliho Batitu Kololu, který má být ve spojení s piráty.

Ten ale odmítá jakýkoliv podíl na zmíněném trestném činu. Jeho obhájce vzkazuje reportérům, že až do prokázání viny je jeho klient nevinný.

Kvůli laxnosti a možné korupci mezi keňskými úřady jde ale vyšetřování a práce na dostižení únosců pomalu a špatně i po zaplacení výkupného za Tebuttovou.

Té je nyní 67 let, o událostech kolem únosu napsala knihu Dlouhá cesta domů a žije ve Velké Británii. Její vzpomínky a zkušenosti nyní pomáhají odborníkům k pochopení mentality somálských pirátů a boji proti nim.