Když se jednoho večera krátce před Vánoci vrátí do tábora, je nezvykle zakaboněný. Zhltá ohřátou konzervu a hledí do ohně. Jako kdyby mu za zády stála smrt. Také že stojí, a gratuluje. Bílá smrt toho dne zabije 25 vojáků!
Časně ráno 30. listopadu 1939 vzlétnou do vzduchu sovětské bombardéry a zahájí útok na Helsinki. Společně s nimi se dají do pohybu dvě divize Rudé armády. Není to úplně nečekané.
Sověti pár dní před tím sehrají divadlo s takzvaným Mainilským incidentem, kdy sami zahájí dělostřeleckou palbu na jednu z vlastních vesnic a z útoku obviní Finsko. Jsou si jistí vítězstvím – vždyť Finsko je proti Sovětskému svazu jen trpaslík!
Toto je naše země
Pár let předtím, v roce 1925, do armády nastoupí mladík narozený v městečku Rautjärvi poblíž hranice se SSSR. Simo Häyhä (1905–2002) je vášnivým lovcem a jeho dům je plný trofejí ze střeleckých soutěží.
Není proto divu, že nakonec skončí u odstřelovačů a hned první dny po napadení konečně terče vymění za nepřítele.
„Jste převelen jako samostatně působící odstřelovač k šesté rotě čtyřiatřicátého pěšího pluku!“ zní rozkaz a dostává se tak na nejohroženější úsek fronty.
Což se mu velice hodí, protože kde jinde by mohl zabít víc nepřátel než tam, kde jich je opravdu hodně?
Bílá smrt
Oblíbí si pušku Mosin-Nagant M28 s mechanickými mířidly. Není to žádná speciální zbraň, podobnou mají snad všichni, jak na finské, tak na sovětské straně. Ale nikdo není takový umělec jako Simo.
Zalehnout do sněhové závěje daleko od nepřítele, a zároveň vjeho týlu, pečlivě zamířit a prásk!
Tam, kde se jiní trefí do vzdálenosti pár desítek, maximálně stovek metrů, on dokáže přesně trefit nepřátelského velitele mezi oči i na vzdálenost větší než půl kilometru. Pečlivě skrytý, že ho nikdo nevypátrá, stává se Simo Häylä skutečným smrtícím duchem.
Jako farmář a lovec zná přírodu a dokáže s ní bezvadně splynout i během těch nejkrutějších mrazů. Aby se třeba neprozradil obláčky sražené páry, která během zimy uniká z úst, celou dobu má v puse sníh.
Sněhové závěje v úkrytu polije vodou, aby se při výstřelu neprozradil rozvířenými vločkami.
Ohlasy války
V lednu 1940 dostane od Švédů darem pušku Mauser s dalekohledem. Ale do boje dál vyráží se svou starou zbraní. „Puškohled je dost nápadný, a když svítí slunce, tak se blýská. To není bezpečné,“ vysvětluje Simo.
„A taky, když jsou mrazy, tak namrzá a je k ničemu.“ Jeho primitivní stará puška je tak v drsných podmínkách zimní války efektivnější zbraní. Jenže v březnu změní Sověti taktiku a konečně frontu za obrovských ztrát prolomí.
Tehdy při těžkých bojích je Häylä zraněn do obličeje. A zatímco leží na sněhové závěji, má štěstí, protože Finové své raněné na pospas nepříteli nenechávají. Konec války tak stráví na marodce.
Po válce se živí jako úspěšný lovec, takže si jej třeba za parťáka na lov vybere i pozdější prezident Urho Kekkonen (1900–1986). Kromě vděku se ale dočká i nadávek – pro mnohé je obyčejný vrah. Ostatně, na kontě má přes 500 zásahů. Musí proto žít v ústraní a o samotě, bez rodiny a bez dětí.
