Na Pražském hradě se 23. května 1618 odehrává scéna, která vypadá jako groteska, ale její následky jsou tragické. Rozzlobení protestantští stavové popadnou dva královské místodržící a jejich sekretáře a vyhodí je z okna.

Muži padají z výšky zhruba 15 až 17 metrů. Stane se něco, co útočníci možná nečekají: všichni tři přežijí.

Z obyčejně vypadajícího pádu se během několika let stává jedna z událostí, které pomáhají rozpoutat třicetiletou válku. Kolem slavného okna se dodnes drží několik překvapivých mýtů. Začněme drobným, ale důležitým detailem.

V místnosti se onoho rána nenacházejí jen dva muži, které si dnes spojujeme s defenestrací. Dorazí tam čtyři místodržící. Adama ze Šternberka a Matouše Děpolta z Lobkovic ale protestantští stavové nakonec považují za nevinné a nechávají je odejít.

Na mušce zůstávají Jaroslav Bořita z Martinic (1582-1649) a Vilém Slavata z Chlumu (1572-1652).

K nim se poněkud nešťastně připlete sekretář Filip Fabricius (1570-1632). Ten se nejspíš snaží rozvášněné šlechtice uklidnit. Letí také. Celá akce není spontánní hospodská rvačka.

Protestanti přicházejí ozbrojeni a jeden z nich během vyhroceného jednání dokonce vytáhne pistole. Místodržící jsou obviněni z porušování náboženských práv protestantských stavů a situace se rychle mění v politický převrat.

Dobové svědectví popisuje, jak je Martinic nejprve vyhozen z okna, následně Slavata a nakonec Fabricius.

Zázrak, nebo něco méně romantického?

Začíná jedna z nejslavnějších částí příběhu. Muži padají z výšky přibližně 15 až 17 metrů do prostoru pod kanceláří. Neumírají. Slavata je zraněn, ale přežije; Martinic utrpí jen relativně lehká zranění a přežije také. Fabricius vyvázne rovněž živý.

Katolická verze události okamžitě nabízí působivé vysvětlení: muže zachránila Panna Maria, případně přímo Boží zásah. Dobové svědectví dokonce popisuje představu, že Martinice při pádu chrání Mariin plášť.

Protestantští protivníci ale přicházejí s mnohem méně nebeskou verzí: pod okny byla hromada hnoje, která pád ztlumila. Jenže právě tady je třeba zpozornět. Příběh o hnoji není spolehlivě doložen jako bezprostřední příčina jejich přežití.

Slavata tuto verzi popíral a jako možné vysvětlení se uvádí také šikmý terén pod okny, po kterém těla mohla sklouznout. Dobové svědectví ostatně mluví o pádu do příkopu, nikoli jednoduše o přistání v hromadě hnoje.

Odměna od císaře

Filip Fabricius, muž, který se do dějin dostane mimo jiné tím, že letí z okna spolu se svými nadřízenými, je později císařem odměněn. Dostává šlechtický titul von Hohenfall. Německé Hohenfall lze volně přeložit jako „Vysoký pád“.

Historie má někdy smysl pro humor, který by scenárista vymyslel jen těžko. Samotná defenestrace přitom ještě neznamená, že následujícího rána vypukne celoevropská válka.

Je především katalyzátorem českého stavovského povstání, které se následně propojuje s širšími náboženskými a mocenskými konflikty v Evropě. V roce 1620 jsou stavovská vojska poražena na Bílé hoře a konflikt se postupně rozšiřuje.

Historici proto událost z roku 1618 označují za důležitý spouštěč či začátek české fáze třicetileté války, nikoli za jedinou příčinu celého evropského konfliktu.