Éra 20. let minulého století je pro mnohé synonymem uvolněné atmosféry, radostných večírků v rytmu swingu a popíjení kávy ve stylových kavárnách. Pro obyvatele německého Düsseldorfu jsou to však roky prožité v paralyzujícím strachu. Ve městě se totiž prý prochází upír!
„Düsseldorfský netvor“ nebo „Düsseldorfský vampýr“, takové přezdívky si vyslouží nenápadný a na první pohled elegantní muž jménem Peter Kürten (1883–1931).
Kdo jej na ulici potká, ani ve snu jej nenapadne, čeho je ten skromně vyhlížející elegán schopný. Rozum zůstává stát už jen při pestrém výčtu jeho úchylek – zoofilie, sadismus, nekrofilie i pedofilie.
Prý saje krev!
Těžko věřit, že jediný drobný muž dokáže uvrhnout celé město v chaos a způsobit, že se lidé zavírají před setměním doma a snaží se co nejméně vycházet. Vždyť historky, které se o Kürtenovi začnou šířit, jsou víc než děsivé!
Krutý vrah, který řádí primárně koncem 20. let, má údajně vysávat ze svých obětí krev! To je sice pouhý mýtus, ale neznamená však, že pravda je méně krvelačná.
Brutální školní výlet
Navíc Kürtenova touha zabíjet roste mnohem dříve, než v době, kdy toho napáchá nejvíc. Ve skutečnosti se první – hned dokonce dvojnásobné – vraždy dopustí už jako 10letý chlapec.
V době, kdy si ostatní hrají venku s míčem nebo v dětském pokoji s vláčky, Peter se s mrazivým uspokojením dívá, jak z jeho dvou spolužáků vyprchává život. A to vše přímo na školním výletě!
Smrt ve vodě
Je léto 1893 a dvojice chlapců se za bujarého smíchu postrkuje. „Kluci, neblbněte, já neumím plavat,“ vyděsí se malý chlapec, který si se dvěma kamarády postaví vratký vor kolébající se na vodách Rýnu. To však neměl říkat.
Petera představa tonoucího hocha natolik rozruší, že jej prostě z voru shodí do řeky. „Cos to udělal! Vždyť se utopí!“ zaječí další z chlapců a pro kamaráda skočí.
Dokonce se mu i podaří jej k voru dotáhnout, Peter mu však zatlačí hlavu pod hladinu a dvojice topících se hochů uvízne pod prkny voru. Teprve, když se přestanou hýbat, začne Peter volat o pomoc. Kamarádi jsou však už mrtví. A Peterovi je dobře.
Zvrácená výchova
Ono není moc divu, že má Peter Kürten již od dětství zcela pokřivené vidění světa. Geny, které mu kolují tělem, i prostředí, v němž vyrůstal, je jak vystřižené z noční můry.
Spolu se svými 12 sourozenci musí pravidelně sledovat, jak jeho namol opilý agresivní otec znásilňuje matku přímo na kuchyňském stole. Kdo by akci nebyl účasten, toho si táta podá. Matka ale není jediným cílem otcových sexuálních útoků.
Mnohdy přijdou na řadu i Kürtenovy sestry. Asi je to normální, učí se Peter, navíc utrpení dívek a slzy tekoucí po tváři jsou tak vzrušující…
Domácí obchodník
A tak se časem i Peter po vzoru otce vrhá pravidelně na své sestry a zmocňuje se jich. Odpor dívek se navíc časem mění spíše v nepříjemnou komplikaci. Peter, již jako chlapec zdatný zlodějíček, je z rodiny nejmajetnější.
Kupuje si tak sex se sestrami za sladkosti a všemožné dárky. Zvrhlé poměry v rodině nelze dlouho udržet v tajnosti, a přestože Kürtenovy sestry nechtějí vypovídat, otec končí za mřížemi. Tím však destruktivní vlivy na hocha nekončí.
Kamarádství se zoofilem
Značný dopad má na malého Petera i podivné přátelství s jistým mužem. Ten se před Peterem ukájí, učí ho, jak působit co největší bolest zvířatům, navíc se snaží chlapce zasvětit do tajů zoofilie. Bývalý ponocný je pro Petera vzorem.
Kromě týrání živých tvorů navíc miluje Kürten i ničivou sílu ohně. Proto pravidelně zapaluje stodoly i domy a sleduje pohromu, kterou způsobí. 25. května 1913 se však rozhodne vyměnit pyromanii za další vraždění.
První oběť v dospělosti
Devítiletá Kristine Kleinová spokojeně podřimuje. Netuší, že právě do kolínské hospody, kde spí, přichází Peter Kürten, aby místo nejen vyloupil, ale i podpálil. Když si však muž povšimne spícího děvčátka, své plány změní.
Chytne Kristine pod krkem, začne ji rdousit a přitom ji znásilní. Nakonec holčičce podřízne hrdlo. Kdyby měla policie k dispozici testy DNA, Kürten by skončil za mřížemi.
Ovšem omylem utroušený kapesníček s iniciály P. K. dovedou policisty k nepravému pachateli – strýci oběti Peteru Kleinovi.
24 let za mřížemi
V tu dobu má přitom Kürten s vězením již své zkušenosti. V roce 1898 je přistižen přímo při činu – s křesadlem v ruce se chystá zapálit budovu. Usvědčení ze žhářství a krádeží mu vynese zatím jen pár měsíců.
Celková doba, kterou Kürten stráví v celách, se však vyšplhá časem až na 24 let!
Peter a jeho Pusinka
Prostitutka Pusinka. To je Kürtenova první vážná známost. Je téměř o polovinu starší než on, ale to ani jednomu z nich nevadí. Spojuje je zejména násilí při postelových hrátkách. Skvěle se doplňují – Peter je sadista, Pusinka zase masochistka.
Rány řemenem i škrcení tak oba prožívají s obrovskou rozkoší. Kürtenovi je to však málo a pár se rozchází. Rodící se Netvor tak musí hledat uspokojení jinde – mezi obyvateli Düsseldorfu.
Klid před bouří
Právě sem se totiž stěhuje v období, které paradoxně naznačuje, že by se mohl Peter konečně usadit. Je čerstvě ženatý, září štěstím a působí jako vzor slušnosti. Nikdo neví o jeho kriminální minulosti.
Alespoň občas sledovat nějaké ty plameny mu chybí… Do starých kolejí naplno vjíždí ve chvíli, kdy při jednom z požárů uhoří tulák spící ve stodole, kterou Kürten zapálí. Při hororové scéně dosáhne zvrhlík orgasmu. Je zpět v plné síle.
První svědkyně
Znovu se rozhodne udeřit jednoho večera v zimě 1929. Tentokrát už žádný oheň, ale pěkně napřímo. Když kolem něj prochází 50letá dáma, zdvořile ji pozdraví a žena mu opětuje úsměv. V tu ránu k ní Kürten přiskočí a začne ji zuřivě bodat nůžkami.
Zasadí ránu celkem 24krát. Žena má štěstí v neštěstí – před krutou smrtí ji zachrání tlustý zimní kabát a zoufalý křik o pomoc. Přežívá tak svědkyně, která vraha časem pomůže identifikovat.
Smrtící cesta z kostela
Nestane se tak však hned, a tak může zvrhlík zaútočit znovu. A tentokrát si dopřeje hned několik svých oblíbených chlípností. Spáchá zločin, který otřese celou zemí. Je 8. února 1929 a od pokusu o vraždu 50leté ženy uplyne pouhých pět dní.
Znovu už nemůže zklamat. Snad proto si zvolí tu nejzranitelnější oběť – teprve osmiletou dívenku Rosu Ohligerovou (1921–1929). Ta se právě vrací z kostela, když ji Kürten povalí do křoví a pokusí se ji znásilnit.
To se mu však nedaří, a tak vytáhne nůžky, které nosí s sebou s železnou pravidelností, a začne nebohé děvčátko zuřivě bodat. Těžko říct, která z 30 ran se stává Rose osudovou.
I kdyby zázrakem přežila útok nůžkami, jistě by už nemohla přečkat to, co následovalo. Kürten polije dětské tělo benzinem a zapálí.
Je jedno, kdo umírá
Uběhne dalších pět dní a Netvor musí ukojit své vražedné chutě znovu. Tentokrát však ukáže, že mu na vzhledu, věku či pohlaví oběti absolutně nezáleží. Teď si totiž vyhlédne 45letého muže, kterého zahrne 24 bodnými ranami do hrudi.
K činu si opět zvolí své oblíbené nůžky. Kürten s image šviháka lázeňského je ten poslední, kdo by čelil podezření. Navíc do hry vstupuje jistý obecní blázen Strausberg a k řadě Kürtenových zločinů se přiznává.
Uf, máme ho!
Tou dobou zkouší Kürten i novou metodu přepadení – oběti hodí kolem krku provaz a znásilní ji. Přestože řada obětí přežije, nikdo není schopný skutečného pachatele identifikovat.
Strausberg tak končí v blázinci, a město si alespoň na chvilku oddychne, že Dusseldorfský netvor je definitivně pryč z jeho ulic. To by ovšem nesměla přijít další Kürtenova vražedná vlna.
Skočíš mi pro cigarety?
Veselí utichlo a zbývá už jen zavřít stánky a uklidit po nespočtu návštěvníků výročního jarmarku. Domů už 22. srpna 1929 s nelibostí odchází i šestiletá Gertruda Hamacherová a 14letá Louisa Lenzenová.
„Děvčata, zapomněl jsem si koupit cigarety, ty, neskočíš mi ještě ke stánku? Tady jsou peníze a tu malou zatím pohlídám,“ zaskočí dvojici dívek slušně vypadající muž. Chová se velmi uctivě, a tak snad není třeba se bát. Louisa odběhne a nechá Gerdu s mužem o samotě.
Hlavu odřízne od těla
Kürten neváhá, popadne malé děvčátko a zkušeným grifem jí podřízne hrdlo. Gertruda nestačí vydat ani hlásku, a stejný osud čeká i na vracející se Louisu. Té navíc odřízne hlavu od těla!
Vrah si následně sebevědomě zapálí cigaretu a vykračuje si to od svých obětí pryč. Jeho drzost nezná mezí. Neuplyne ani 12 hodin a už útočí znovu. 26letou služku pobodá s takovou zuřivostí, že nebožačce uvízne špička ostré čepele lovecké dýky v zádech.
Gertruda Schulteová ale přežije. A nebude trvat dlouho, aby přišla její chvíle.
Místo nůžek kladivo
Jako by ho nůžky přestaly bavit, tentokrát si za vražednou zbraň zvolí kladivo. S ním se však tolik ohánět neumí, a tak dvě ze čtyř napadených žen přežijí a utečou. Kürten snad už neví, co by, a tak kontaktuje místní noviny. V redakci způsobí hotový poprask.
Sám Düsseldorfský netvor posílá dopis a označuje místo, kde se nalézá další z jeho obětí, tentokrát teprve pětiletá Gertruda Albertmannová. Když policie tělo nalezne, je v něm 35 bodných ran.
Incident na nádraží
Přehoupne se rok a vraha stále není nikdo schopný dopadnout. Až když se v květnu 1930 objeví v Düsseldorfu 21letá Češka Marie Budlichová. Mladá žena věří, že v Německu najde více štěstí než doma.
Už příjezd je však pro ni jedno velké rozčarování. Sotva vystoupí z vlaku, začne ji obtěžovat oplzlý žebrák. Ještě že jde kolem ten slušný muž v klobouku, který pobudu zažene a nabídne Marii raději doprovod.
Víš, kde bydlím?
Dívka s mužem ráda jde, procházejí se a povídají si, dokonce přijme jeho pozvání domů na večeři. Zapamatuje si, že muž bydlí v ulici Mettmannerstrasse. Když pak pokračují v procházce, Kürten ukáže svou pravou tvář a Marii znásilní v nedalekém lesíku.
„Pamatuješ si, kde bydlím? Kdybys potřebovala zas poradit…“ promluví muž udýchaně a žena jen šokovaně zavrtí hlavou. Právě si zachránila život. Kürten ji nechá jít.
Zásah osudu
Stud Marii nedovolí, aby kontaktovala policii, se vším se ale svěří přítelkyni v dopise. Poplete však v samém rozrušení adresu a dopis není možné doručit. Svou roli sehraje zvědavý pošťák, který si psaní přečte a okamžitě informuje policii.
Ta už pak neváhá, najde Marii a dívka je 24. května 1930 zavede přímo ke Kürtenovu domu.
Nevídaná rozkoš
Konečně je lapen. Když jej má identifikovat přeživší Gertruda Schulteová, nejprve omdlí. Nakonec je možné vrahovi dokázat jen zlomek ze zločinů, k nimž se hrdě hlásí, a je usvědčen z devíti vražd a sedmi pokusů o vraždu.
Podle svých slov však zabil desítky lidí. Netvor je odsouzen k devíti popravám gilotinou a k tomu 60 letům vězení. Před popravou si pochutná na řízku s opékaným bramborem a lahvi bílého vína. Jeho poslední slova mířená na lékaře mluví za vše:
„Řekněte, až mi to usekne hlavu, uslyším – aspoň na okamžik – jak bublá krev z mého těla? To by byla vážně rozkoš všech rozkoší…“