Odstraňují odpadní látky i přebytečnou vodu a regulují krevní tlak – tyto a mnohé další nezbytné funkce plní v lidském těle ledviny. Ohrožuje je ale tichý zabiják diabetes.

Pokud jsou ledviny poškozené natolik, že neplní svou funkci, nabízí se pacientům jen dvě možnosti léčby – dialýza, nebo transplantace.

Při transplantaci lékaři diabetikům 1. typu voperují kromě ledviny také slinivku, která u nich již neplní svou původní funkci. Živých dárců, od kterých jsou transplantace úspěšnější než od zemřelých, je však stále málo.

Na situaci upozornili experti na cukrovku u příležitosti Jihočeského diabetologického dne.

Inzulin je třeba

Pacientům, kteří trpí cukrovkou 1. typu, lékaři kromě ledviny rovnou transplantují také slinivku, jež v těle zajišťuje produkci inzulinu.

„Slinivku pacientům transplantujeme, abychom zabránili riziku, že ta nefungující, kvůli níž má pacient cukrovku, poškodí i darovanou ledvinu. Transplantace je v tomto případě výhodnější než zatížení dialýzou.

Bez přijetí cizího orgánu by musel pacient strávit na dialýze v nemocnici třikrát týdně pět hodin,“ popisuje MUDr. Ondřej Vrtal, vedoucí Diabetologického centra nemocnice České Budějovice. Ročně lékaři transplantují darovanou ledvinu se slinivkou průměrně 36 lidem.

Pacient musí před plánovanou operací podstoupit řadu vyšetření, aby se potvrdilo, že je pro něj transplantace orgánů vhodná. „Musíme vyloučit infekce, problémy se srdcem nebo onkologické onemocnění.

Cílem je, aby pacient k transplantaci přistupoval v co možná nejlepším zdravotním stavu a ideálně ještě předtím, než podstoupí dialýzu. Veškerá vyšetření se snažíme stihnout v čase, kdy je pacient zařazen na čekací listinu.

Vhodný dárce se obvykle najde do jednoho roku, v některých krevních skupinách je ale nyní čekání delší,“ vysvětluje MUDr. Radomíra Kožnarová, CSc., z Centra diabetologie IKEM v Praze.

Dárců je málo

Specialisté se shodují na tom, že léčbu pacientů s diabetem 1. typu a poškozením ledvin nejvíce brzdí nedostatek dárců. Nyní v registru na transplantaci čeká 54 nemocných.

Zatímco slinivku lidé vždy získají od zemřelého dárce, ledvinu jim může věnovat i jejich blízký. „Všech pacientů se nejprve ptáme, zda nemají příbuzné, kteří by byli případně ochotni ledvinu darovat.

Pokud ano, projde tento příbuzný vyšetřením, zda je vhodným dárcem, a pak může proběhnout příbuzenská transplantace ledviny a do tří měsíců potom i dárcovské slinivky,“ říká MUDr. Kožnarová a dodává:

„Dárcem ale nemusí být jen pokrevní příbuzný. Ledvinu často pacientům darují v případě shody životní partneři nebo přátelé. Transplantace orgánu od živého dárce je pro nemocného vždy vhodnější.

U nás ale stále významně převažuje počet darovaných ledvin od zemřelých dárců a to je třeba změnit. Lidé nemají o možnostech transplantace dostatek informací a i samotným pacientům často chybí povědomí o všech metodách léčby.

V západních zemích se daří počet živých dárců zvyšovat především pomocí osvěty a tímto směrem by měla jít i Česká republika.“