V roce 1959 propukla na Kubě revoluce s cílem svrhnout proamerického diktátora Fulgencia Batistu (1901–1973). Úspěšně. Levicoví revolucionáři v čele s Fidelem Castrem (1926–2016) převzali moc v zemi.
Nový kubánský diktátor se ze dne na den stává symbolem boje proti kapitalismu, komunistickým hrdinou a trnem v oku Spojeným státům.
Castrova cesta k moci zpočátku vypadala jen jako smělý pokus o převrat, který skončí stejně rychle, jako začal. V červenci roku 1953 zaútočil Castro spolu s malou skupinou spolubojovníků na vojenská kasárna v Santiagu de Cuba.
Tato akce však dopadla katastrofálně. Mnoho revolucionářů bylo pobito a řada velitelů včetně Castra byla uvězněna.
Druhá šance
Dva roky po neúspěšném útoku na kasárna prezident Batista uvězněné revolucionáře propustil. Tímto nečekaně vstřícným krokem si však podřezal větev pod sebou samým.
Čerstvě propuštěný Fidel Castro měl zakázáno vystupovat na veřejnosti, proto opustil Kubu a spolu se svým věrným bratrem a spolubojovníkem Raúlem Castrem (*1931) se přesunul do Mexika, odkud začal rozdmýchávat touhy po revoluci.
Pod přísným dohledem
Dílo se mu dařilo. Protestů proti diktátoru Batistovi přibývalo a každý zásah armády a policie proti jeho odpůrcům ještě více podněcoval k nepokojům.
Batista se nepokoušel uchlácholit nespokojený lid vstřícnými kroky, ba naopak, ještě zavedl přísnou cenzuru médií a jeho stále agresivnější vojenská policie prověřovala na ulici každého, kdo se jim zdál jen trochu podezřelý.
Můj přítel Che
Zatímco Batista na Kubě zaváděl řady omezení ve snaze utišit nespokojený hlas lidu, Castro v Mexiku rovněž nezahálel.
Ze svých příznivců si budoval menší armádu, které dal název Hnutí 26. července a co víc, našel si tam i spřízněnou duši v podobě argentinského lékaře Ernesta Guevary (1928–1967), později známého spíše jako Che Guevara.
V létě roku 1956 byl Fidel Castro zatčen mexickou policií a obviněn z překračování místních zákonů a z přípravy atentátu na kubánského prezidenta.
Záhy byl však opět propuštěn a ještě v tomtéž roce vydal prohlášení o boji proti Batistovi a o završování příprav k přebrání moci na Kubě.
Zpět do rodné vlasti
Po týden trvající plavbě z Mexika se bratři Castrové spolu s Che Guevarou a necelou stovkou věrných vylodili na území Kuby. Pozornosti však neunikli a kubánská armáda vynaložila nemalé úsilí, aby vetřelce zlikvidovala.
Brzy nato se vyrojily fámy o zmasakrování všech Castrových mužů. Ale ty se nezakládaly na pravdě.
Přestože řada Castrových mužů padla, samotný Castro pronásledování přežil a s hrstkou svých přeživších spolubojovníků se setkal po dvou týdnech na smluveném místě v horách Sierry Maestro. Tak začala Castrova tříletá pouť za tím, jak převzít moc na Kubě.
Batista je ze hry
Po letech vleklých bojů a úporných snah udržet se u moci se pro Batistu stala situace nesnesitelnou. Když se v prosinci 1958 zhroutila kubánská vláda, bylo již nad slunce jasné, že je konec.
První den roku 1959 Batista se svou rodinou uprchl do Dominikánské republiky. Jeho příkladu následovala i řada jeho přátel a spolupracovníků. A bylo to na poslední chvíli.
2. ledna 1959 vpochodovaly do hlavního města jednotky Castrových věrných pod velením Che Guevary.
Castrova diktatura
Jen co se Castro ujal moci, došlo na čistky. Řada Batistových příznivců byla popravena a uvězněno bylo bez mála 80 000 lidí. Většina pozemků a průmyslových podniků byla státem znárodněna, zejména ty americké. Země navázala blízké vztahy se Sovětským svazem.
V říjnu 1960 na ně USA uvalily embargo na vývoz amerických výrobků. O necelé dva roky později už bylo embargo absolutní.
Castro musí zmizet
Znárodňování amerických podniků bylo troufalým činem, který si Spojené státy nechtěly nechat líbit. Americká CIA se proto s požehnáním čerstvého prezidenta Kennedyho rozhodla kubánského vůdce odstranit.
Počáteční plány na atentát byly brzy smeteny ze stolu a nahrazeny plánem daleko sofistikovanějším. Pro akci sestavili speciální Brigádu 2506 tvořenou kubánskými emigranty s bojovými zkušenostmi. Američané si od toho slibovali zejména dvě věci:
Za prvé, že nikdo nebude moci vinit USA z této akce a za druhé, že budou kubánští osvoboditelé vřele přijati svými bratry a proticastrovskou skupinu tak podpoří lid.
Nepřesvědčivý začátek
Samotnému výsadku invazních jednotek předcházela propagandistická příprava, kritizující Castra a jeho režim. Následoval nálet několika bombardérů B-26 na vojenská letiště s úkolem ochromit kubánské letectvo.
V noci na 17. dubna 1961 se pak rozjela akce pozemních jednotek s cílem zajistit zhruba 40kilometrový pás bažinaté Zátoky sviní, obsadit letiště a následně dopravit na místo exilovou vládu, která by zahájila spolupráci se Spojenými státy.
CIA předpokládala, že špatně přístupný terén v oblasti zamezí případnému příchodu kubánských posil.
Vždy připraven!
Jenže nic nešlo podle plánu. Castro byl na možnost nepřátelské invaze dobře připraven a příchozí jednotky byly ihned přivítány palbou. Sám Fidel Castro se ujal velení a na nepřítele vyslal 20 000 vojáků za podpory několika desítek tanků a děl.
Útočníci, kteří přišli o moment překvapení a navíc během přesunu ztratili velké množství vybavení, se dostali do velmi svízelné situace a potřebovali pomoc.
Vše je špatně
Ostřelovaným nájezdníkům by se hodila letecká podpora, kterou však Američané odmítli poslat, aby tak neodhalili svůj podíl na celé operaci. Tato skutečnost však definitivně zpečetila beznadějnost celé situace.
Po pár hodinách už je jasné, že tato akce skončí katastrofou. Proamerické jednotky se držely na pláži tři dny. Smyčka tvořená Castrovými vojáky se kolem nich každou hodinu více a více stahovala a zoufalé volání o pomoc bylo marné.
Krvavé tři dny
Mizerně naplánovaná akce CIA skončila debaklem. Po třech dnech bojů čítaly ztráty příslušníků exilové skupiny 118 vojáků a 1200 jich bylo zajato. Mezi zabitými byli i čtyři američtí piloti, jejichž účast na akci se však dlouho popírala.
Castro nechal několik velitelů exilové skupiny pro výstrahu popravit a demonstrativně vystavil jejich těla. Zbytek zajatců byl uvězněn a později vyměněn za potřebný materiál jako byly léky či potraviny.
Může za to Kennedy!
Přestože se prezident John Fitzgerald Kennedy (1917–1963) snažil na poslední chvíli od zpackané akce distancovat, padla tíha porážky zejména na jeho hlavu.
Už po pár měsících ve funkci přišel o část prestiže a samotní členové nasazené brigády ho vinili z toho, že jim odmítl poslat leteckou podporu. Jeden z příslušníků invazní jednotky Eduardo Peréz řekl:
„Nemyslíme si, že nás zradila Amerika. Zradila nás Kennedyho vláda.“ Nutno podotknout, že toto obvinění se stalo vodítkem ke konspiraci, že za pozdějším atentátem na prezidenta Kennedyho stáli právě kubánští emigranti.
Kdo jinému jámu kopá…
Důsledky operace v Zátoce sviní byly přesně opačné, než v co Spojené státy doufaly.
Místo svržení nenáviděného diktátora mu naopak upevnily jeho pozici a veškerá snaha odtrhnout Kubu od Sovětského svazu nabrala zcela opačný směr, když Castrův vojenský úspěch Kubu se Sověty ještě více sblížil.
