Lidská fantazie nezná mezí, ani pokud jde o způsoby, jak druhého člověka poslat na onen svět. Za tím účelem byly vyvinuty zvláště propracované způsoby, jak odsouzence připravit o život. Jejich úkolem je způsobit před smrtí co největší utrpení.
TECHNIKA: čtvrcení
HISTORIE: Už ve středověku se tzv. trhání a čtvrcení stalo noční můrou všech odsouzenců na smrt. Představa, že jim kat pomocí čtveřice koní utrhne zaživa končetiny od trupu, je pak odůvodněnou obavou až do 18. století
ZA CO: Typický trest za úklady proti životu monarchy mohl být prováděn za života i po smrti. Ve zvláště závažných případech býval zostřen vytažením orgánů zaživa, případně předcházejícím přidušením v oprátce. Části těla bývaly pro výstrahu umístěny v různých částech země.
JAK: Ke čtvrcení se zpravidla používají robustní tažní koně, ani jim ale někdy síly nestačí k tomu, aby dokázali končetiny od těla utrhnout. V takovém případě je na katovi, aby prořízl odsouzencovy šlachy a umožnil jim hrůzné dílo dokončit. Než k tomu však došlo, mohl odsouzenec trpět i hodinu a půl.
DOKDY: Ještě v 18. století se obětí čtvrcení stane Francois Damiens, útočník, který se pokusí zavraždit krále Francie Ludvíka XV. Neuspěje a jeho exekuce se uskuteční v roce 1757 na nechvalně proslulém náměstí de Gréve.
TECHNIKA: narážení na kůl
HISTORIE: První záznamy o narážení na kůl jsou známy již ve starověké Mezopotámii.
ZA CO: Tento trest považovaný vždy za velmi krutý a odstrašující býval v časech míru vyhrazen pro ty nejzávažnější delikty, zločiny proti státu a za války jako odplata proti rebelům, zrádcům, kolaborantům či za závažné porušení subordinace v armádě.
JAK: Zašpičatěný, někdy tupý kůl je odsouzenci zaveden do řitního otvoru. Gravitace se postará o zbytek. Jsou známy případy horizontálního narážení, kdy tělo odsouzence na vodorovně umístěný kůl „navlékala“ zvířata.
V závislosti na tom, jak byl trest proveden, mohl trvat od několika minut do několika dnů, dokonce údajně až týden.
DOKDY: Trest byl často využíván otomanskou říší na podrobených územích, např. v Bosně ještě v roce 1877. Poslední případ nabodávání na kůl pochází z roku 1920 z Ruska.
Obětí se měl stát důstojník polské armády, bojující proti bolševickým silám během rusko-polské války.
TECHNIKA: smrt 1000 řezů
HISTORIE: Dlouhých 1000 let od 9. do 19. století se v Číně a po jistou dobu i ve Vietnamu praktikuje zvláště trýznivý způsob popravy, známý jako smrt tisícem řezů či pomalé krájení na plátky. Odsouzenci jsou po mnoho hodin zaživa nožem odřezávány malé kousky masa.
ZA CO: Trest je udělován za zvláště závažné trestné činy, zejména za velezradu či za vraždy rodičů.
JAK: Jedná se o veřejný odstrašující trest, a proto je prováděn veřejně. Obětem je předem podáno značné množství opia, aby se snížilo utrpení. Podle některých pozorovatelů smrt mohla nastat už za 15–20 minut. Jiní hovoří o hodinách i dnech.
DOKDY: Poslední známé případy exekuce tisícem řezů jsou známy z počátku 20. století. Běžnou praxí je, že rodina podplatí kata, který odsouzence usmrtí ještě před započetím popravy.
Existují informace o dvojnásobné popravě touto technikou v Urumči na severozápadě Číny z roku 1928.
TECHNIKA: garota
HISTORIE: Tento děsivý nástroj vyvinou již ve středověku ve Španělsku. Používán je také k exekucím v Portugalsku a v koloniích obou zemí, zejména v Jižní Americe. Využívá se také v cizinecké legii a v Indii.
ZA CO: K popravám v garotě jsou odsuzování pachatelé hrdelních zločinů, jimiž ve Španělsku byli vrazi dětí či policistů, ale také politicky nepohodlné osoby jako incký král Atahualpa, jehož exekuce z roku 1533 je dobře zadokumentována.
JAK: Železný kruh či dva kruhy připevněné na kůlu se upnou odsouzenci kolem krku, utahováním šroubu se stáhnou a začnou odsouzence škrtit. V případě rychlého utažení obruč zlomí vězni vaz.
Technické vylepšení zahrnuje ostrý železný trn, který po vysunutí prořízne vězni míchu.
DOKDY: Posledními oběťmi garoty se stanou v roce 1974 ve Španělsku Heinz Chez a Salvador Antich. Oba jsou odsouzeni za vraždy policistů. Nezkušený kat neutáhne dostatečně šroub a Chez umírá dlouhých 25 minut.
TECHNIKA: vaření zaživa
HISTORIE: Popravy vařením se objevují ve středověké Evropě, například ve Skotsku, v Anglii za vlády Jindřicha VIII. a také ve středověkém Japonsku.
ZA CO: Vaření zaživa se užívalo jako trest za travičství, které bylo považováno za horší zločin než prostá vražda. Zdokumentováno je však také jako trest pro banditu, který zavraždil lenního pána, a pro penězokaze.
JAK: Postup se liší, odsouzenec může být umístěn do kotle či jiné nádoby až do velkosti vany. Ta obsahuje studenou nebo vařící kapalinu. Může jít o vodu, ale také o olej. Zdokumentováno je i smažení.
Některé postupy preferují pomalé ohřívání vody, jiné prodlužují utrpení odsouzence opakovaným spouštěním do vařící kapaliny.
DOKDY: Ze zprávy amerického ministerstva zahraničí vyplývá, že dvojice mužů Mizakomil Avazov a Chusnuddin Olimov byla v roce 2002 podrobena brutálnímu trestu ve věznici Jaslyk v Uzbekistánu.
Podle dostupných informací vykazují těla zranění odpovídající vaření zaživa.
TECHNIKA: upálení
HISTORIE: Již od starověku se lidé naužili používat ohně nejen k náboženským obřadům, ale také k likvidaci zločinců. Upálení je zaznamenáno v Řecku i mezi Kelty, děsí středověké kacíře i vojáky z bojišť na Blízkém východě.
Požaduje ho Chammurapiho zákoník v Mezopotámii i Bible, a to pro případ, že by se dcera duchovního stala prodejnou ženou.
ZA CO: Kromě dobře známého provinění odpadlictvím od víry nebo čarodějnictvím zajistily vězňům vstupenku na hranici také provinění v podobě velezrady, vzpoury otroků proti pánům, incest či homosexualita.
JAK: Typické upálení na hranici lze považovat za ojedinělý přístup. Ve skutečnosti jsou odsouzenci uvázaní u kůlu zpravidla obestavěni otepmi dřeva, které jsou následně zapáleny, případně jsou uvrženi do předem připravené zapálené boudy.
DOKDY: Nedávno uvolněné videozáznamy obsahující exekuce na Blízkém východě dokládají, že trest smrti upálením se s oblibou používá dodnes jako zvlášť trýznivý, a přitom poměrně dostupný způsob popravy.
