Měsíčním prachem se prohání zástup osminohých robotů. Pod jejich nohama rostou díky 3D tisku stěny první ze základen umístěných mimo naši mateřskou planetu.
I tak by mohl podle vědců vypadat budoucí scénář využití jednoho z mnoha vynálezů, které mají společného jmenovatele: Pavouky.
1. Dračí hedvábí
Kalendáře ukazují rok 1965, v Československu se dá konečně zakoupit první ženská antikoncepce a televize začíná vysílat Večerníčka.
A daleko za oceánem, v delawarském Wilmingtonu, představí americká chemička polského původu Stephanie Kwoleková (1923–2014) para-aramidové vlákno, které dostane název kevlar. Oproti jiným polyamidům čtyřnásobně absorbuje rázovou energii.
Bezpečnostní složky si mnou ruce. Neprůstřelné vesty a přilby zaznamenají značné zlepšení.
A nejde jen o balistiku, kevlarová vlákna se hodí kupodivu i pro kalhoty na motorku, pro ohnivzdorné oděvy a také jako výztuže člunů, pneumatik a k výrobě filtrů či lodních plachet.
Přes jejich široké využití je možné, že této slávě pomalu odzvoní a nastane éra nového materiálu…
Kevlar je k mání v různých tloušťkách a nesnáší vlhkost a UV záření. Pro vyšší odolnost se vrství. A pak je tu zcela nový materiál, který – testováno na ráži .22 – má 8krát vyšší odolnost! Říká se mu dračí hedvábí, ale s draky nic společného nemá.
Za to s pavouky ano, konkrétně s tím příhodně pojmenovaným nefila chluponohá. Právě on dokáže produkovat tak kvalitní vlákno, že americká armáda neváhá investovat do výzkumu a výroby revoluční textilie z tohoto pavoučího hedvábí. Možná si právě klepete na čelo.
Kolik pavouků by bylo na něco takového třeba? Navíc při velikosti americké armády? Správně. Musí se na to jít laboratorní cestou. Tu si už zametla Washingtonská univerzita se svým polymerním amyloidovým vláknem.
Jde o derivát pavoučího hedvábí – který překvapivě produkují bakterie. Genetici si totiž vyhrají s jejich „laboratorní úpravou“. A výzkum ještě není u konce. Cíl? Vlákna ještě silnější a odolnější, než jsou ta od pavoučích chluponohů!
2. Kam se hrabe Viagra…
Je útočný, jedovatý a určitě jste o něm někdy alespoň zaslechli jako o „banánovém pavoukovi“. Jeho jméno je ovšem Palovčík brazilský, a přestože ve většině případů jeho kousnutí trvalé následky nemá, najde se již i několik lidských úmrtí.
Na názvu palovčíkova jedu si zlomíme jazyk: Phoneutria nigriventer toxin-3, zkráceně PhTx3. Mnoho jeho obětí se svíjí bolestí a v místě hryzance trpí záněty. A pak je tu ještě jeden jedový účinek, speciálně pro mužské plémě: Erekce. Že to nezní špatně?
Možná první hodinu. Ale mít permanentní erekci třeba 10 hodin už příjemné rozhodně není. Tomuto stavu se říká priapismus a v některých případech dosáhne i několika dnů. Tělo se z takového šoku už nemusí vzpamatovat. Stav permanentní připravenosti vystřídá impotence.
Asi víte, kam další z pavoučích novinek míří. Do laboratoře, aby se z PhTx3 vykřesala substance, která strčí všechny současné povzbuzovače do kapsy… Ne na několik dní a samozřejmě bez bolestných průvodních jevů a schlíplých následků. A podaří se!
Zatím má lákavý název, který si nezadá s jazykolamným jedem: BZ371. Jde o dobře roztíratelný gel, který stačí namazat na povrch – a zázrak nastane do půl hodiny bez další stimulace. Výdrž? V průměru hodina.
Vědci se navíc pochlubili, že palovčíkův odkaz by byl pro náruživce k mání i v injekční formě. V lékárnách ho ale zatím nehledejte…
3. Skutečný Spider-Man
Houpe se na své pavučině mezi mrakodrapy, sype jednu hlášku za druhou, a před jeho pavoučími smysly si nemůže být jistý žádný zloděj nebo násilník. Peter Parker alias Spider-Man patří mezi nejoblíbenější fiktivní hrdiny marvelovského světa.
Jeho kostým mají doma zástupy dětí i leckterý dospělák. Něco mu ale chybí. Ono pověstné zařízení na vystřelování pavučinové látky. V hračkářství ho koupíte s přísavkami, ale zhoupnout se na něm mezi paneláky na sídlišti nezkoušejte.
V roce 2021 ale jihoafrický strojař a YouTuber známý jako JT k nemalé radosti fanoušků pavoučího muže finišuje diplomovou práci. Téma? Sestrojení Spider-Manových pavučinových nátepníků!
Vznikne hned několik prototypů a ten poslední určitě stojí za pozornost. Technologii tvoří kovové válce s kabelem se zapuštěnými háčky. Vynález pohání stlačený propan a speciální „zapalovač“.
Lepivá směs držící pevně na hladkém povrchu tak zůstává zatím mimo hru, ale háčky se po výstřelu mohou omotat kolem různých nosníků a tyčí. Nátepníky doplňuje speciální opasek, bez kterého by se mezi jednotlivými lanky nemohl JT rychle přepínat.
Tolik krátce k teorii. Jak to zvládne v praxi? Po týdnu tréninku s trampolínou a měkkým dopadištěm v tělocvičně zvládne dva a půl pavoučího švihu a zhoupnutí, než přistane zase na zemi. Je to dřina, chce to cvik, ale funguje to!
4. Koluje mnou kus pavučiny!
Lidské červené krvinky jsou tělními benjamínky: Nedosahují totiž rozměrů většiny ostatních našich buněk. Měří přibližně 7,4×2,1 mikrometru, ale i tak se do každé vejde na 265 milionů molekul hemoglobinu. Jak to souvisí s pavoučími technologiemi?
Nijak, ale je to důležité srovnání pro výzkum spojených týmů tchajwanských vědců z Univerzity Tamkang v Nové Tchaj-peji a Mezinárodní Jang-Mingovy univerzity v sousedící Tchaj-peji.
Zdejší experti vyvíjejí unikátní čočky, jejichž rozměry jsou téměř srovnatelné s velikostí krvinky. A hlavně: Krev se stane jejich přepravcem. Vynález má velké ambice: Chce zobrazovat vnitřek těla a ušetřit nás tak řady nepříjemných vyšetření.
Tyto unikátní čočky mají rám na bázi dračího hedvábí, tentokrát od pavouků z čeledi třesavkovitých. I díky tomu jsou čočky maximálně šetrné k tělu.
5. Tak kluci, šup do akce!
Na Kansaské univerzitě získá titul z architektury a italštiny, věnovat se ale bude futurologickým konceptům v technologickém ranku.
Řeč je o Jordanu Brandtovi, který se nechá slyšet, že „budoucnost designu tkví v nápodobě přírodních struktur, systému, který má za sebou tisíciletí evoluce… na rozdíl od lidských inženýrů.“ Německá společnost Siemens s ním souzní, a tak se pustí do vývoje něčeho, co vlastně není nikde akutně potřeba, ale má to velkou budoucnost:
Autonomních robotů, jejichž tělo je jako přerostlý robotický pavouk. Projekt svěří odborníkům z laboratoří v newjerseyském Princetonu. A co tihle osminožci umí?
Jsou mistři 3D tisku a navíc dokážou vzájemně kooperovat a zároveň si díky nespočtu senzorů nepřekážet. „Chceme vytvořit flexibilní autonomní stroje ke všeobecnému využití,“ komentuje projekt šéf vývojářů Livio Dallaro.
