Skip to content

Šlechtické erby: František Josef I. je lidem musel vnucovat!

Zásluhy o panovníka a stát znamenají v průběhu dějin aristokratické výsady a pěkný erb. V 19. století je ale v habsburské monarchii všechno jinak. Šlechtických titulů přibývá víc než kdykoli předtím. Bohatí podnikatelé si je mohou dokonce i koupit, peníze do stále prázdné státní kasy se vždy hodí…

Poplatek za udělení šlechtického titulu ale není žádnou novinkou. Už za první diplomy, potvrzující šlechtictví, se u nás ve 14. století platilo. V habsburské říši později zavedla systém poplatků dvorská kancelář. Jak píše český historik Jan Županič (*1972), podle zákona z roku 1840 stálo povýšení na rytíře 1575 zlatých, na svobodného pána (barona) 3150 zlatých, hraběte 6300 zlatých a knížete 12600 zlatých. Poplatky se ale až do zániku monarchie v roce 1918 nezvyšovaly. Pro porovnání, roční plat vysoce postaveného okresního úředníka byl kolem roku 1890 cca 1500 zlatých.

Klemens Metternich dobře ví, že udělování titul§ je dobrý byznys.
Klemens Metternich dobře ví, že udělování titulů je dobrý byznys.

Stačí jim krabička na tabák

Po napoleonských válkách v roce 1815 je Rakousko v hrozné finanční situaci. Zoufale potřebuje peníze, které může sehnat jedině bankéřský rod Rotschildů. Ten zase touží po oficiálním uznání, kterého se mu nedostává. Proto když císař František I. (1768 – 1835) vydává 25. září 1816 bratrům Amschelovi (1773 – 1855) a Salomonovi (1774 – 1855) Rotschildovým titul baronů, je to oboustranně výhodný obchod. Státní rada, baron Lederer, ale tvrdí, že Rotschildům jde jenom o zisk a navrhuje císaři, aby jim místo titulu raději věnoval „zlatou tabatěrku na šňupavý tabák s diamanty vykládaným monogramem Vašeho Veličenstva.“ Prakticky uvažující ministr zahraničí Klemens Metternich (1773 – 1859) ale dobře ví, že tohle je příležitost smazat státní dluhy a Rotschildů se zastane.

Architekt Josef Zitek o titul barona rozhodně nestojí.
Architekt Josef Zitek o titul barona rozhodně nestojí.

Císař mu vnutí titul

V Čechách je to přesně naopak. Většině lidí je jedno, že mohou zaplatit peníze a titul získat. Jejich zkušenosti s habsburskou monarchií jsou špatné, proto s ní raději nechtějí mít nic společného. Ani titul barona. Josef Zítek (1832 – 1909) dostává za zásluhy o vybudování Národního divadla řád Železné koruny III. třídy, díky kterému má po podání žádosti nárok na šlechtické povýšení, ale nikdy o něj nepožádá. Nechce. Nakonec mu ho sám císař František Josef I. (1830 – 1916) doslova vnutí! Udělá to při 60. výročí svého panování 30. listopadu 1908. Největší problém ale má se šlechtictvím politik František Ladislav Rieger (1818 – 1903). Když se v červnu 1881 stane držitelem řádu Železné koruny II. třídy, naštve tím i svoji dceru Marii.

František Ladislav Rieger se kvůli udělení šlechtického titulu pohádá se svou dcerou.
František Ladislav Rieger se kvůli udělení šlechtického titulu pohádá se svou dcerou.

V politice se znemožní

Otázka, jestli má o titul požádat, nebo ne, Riegrovi způsobí spoustu bezesných nocí. Nespí kvůli tomu, co na to řekne česká veřejnost a jeho rodina. Váhá celých 16 let! Z nepříjemné situace se chce šikovně dostat. Pověřuje proto historiky, aby dokázali, že Riegerové pocházejí ze šlechtické rodiny, která zchudla v 17. století. Nepodaří se mu to, i když by to usnadnilo jeho situaci. Konečně by ho nikdo nemohl podezírat, že slouží rakousko-uherské vládě… V roce 1897 se ale nakonec přece stává baronem. Jeho syn Bohuš říká, že je to katastrofa: „Badeni (v letech 1895 – 1897 předseda rakouské vlády – pozn. redakce) povýšil Riegra na barona, aby ho učinil v politice české nemožným.“

Erb způsobí Riegrovi spoustu bezesných nocí.
Erb způsobí Riegrovi spoustu bezesných nocí.
Foto: wikimedia.org, nacr.cz
Právě v prodeji
Sdílej!
Komentáře
Další články z rubriky Historie Zobrazit více …