A je to tady. To, co se z počátku nezdálo příliš jako pravděpodobné, se ukázalo jako reálné. Pouhé čtyři světelné roky od nás krouží kolem své mateřské hvězdy kamenná exoplaneta.

Proxima Centauri je celkem průměrný červený trpaslík, který je gravitačně dočasně navázán na dvojhvězdu Alfa Centauri.

Těleso to není nijak velké, proti Slunci má zhruba desetinovou hmotnost, přesto dokázalo v sobě zapálit vodík a tím se zařadit do kategorie hvězd. Ovšem na zažehnutí jaderné fúze hélia, které má v daleké budoucnosti v plánu i naše Slunce, nikdy nedosáhne.

Červených trpaslíků je ve vesmíru habaděj. Astronomové odhadují, že až tři čtvrtiny všech hvězd tvoří tento typ. Co tedy Proximu Centauri dělá tak výjimečným objektem? Inu, je to její blízkost ke Slunci. Žádná jiná hvězda se momentálně nenachází blíže.

Že planetární systém obíhající kolem Slunce není ve vesmíru jedinečný, to astronomové už nějakou dobu tušili.

Avšak první exoplaneta, tedy planeta mimo sluneční soustavu, byla objevena až v roce 1992. Detekční možnosti zprvu umožňovaly nalézat velké plynné obry, ať už chladné či horké.

Postupem času však začaly vystrkovat růžky i planety kamenné, které by se svou stavbou mohly podobat Zemi. V současnosti mají vědci potvrzených více než tři a půl tisíce exoplanet. Jejich objevy tedy už nejsou takovými událostmi jako před několika lety.

Přesto i tato oblast dokáže stále překvapovat. Naposledy objevem exoplanety, která obíhá zmiňovanou Proximu Centauri. Existenci tělesa odhalila observatoř La Silla v Chile spadající pod Evropskou jižní observatoř, jejíž součástí je i Česká republika.

Nově objevená exoplaneta označená jako Proxima Centauri b je nadmíru zajímavá.  Měření ukazují, že se pohybuje v obyvatelné zóně a není o moc větší než planeta Země. Její minimální hmotnost odpovídá 1,27násobku váhy naší mateřské planety.

Teplota na jejím povrchu by se bez vlivu případné atmosféry měla pohybovat kolem čtyřiceti stupňů pod bodem mrazu. První měření však nemusí být zcela přesná.

Vědci zatím ani netuší, zda a případně jakou má planeta atmosféru, jak je hustá a jakou má tak gravitaci, zda ji obklopuje magnetické pole či jak vypadá její povrch. Každopádně, objev planety je nesmírně důležitý. Ukazuje totiž, že podobná tělesa se mohou vyskytovat doslova za humny.

Nalezli jsme tak druhou Zemi? Či planetu, na které by mohl bujet mimozemský život? Hledání odpovědí na tyto otázky je již poněkud složitější. I když se v některých parametrech může zdát, že nově objevená planeta je Zemi podobná, v jiných se od ní zcela liší.

Rozhodně to nebude místo, kam by se lidstvo mohlo v nouzi přestěhovat. Planeta se sice pohybuje v obyvatelné zóně, avšak vzhledem k nízké zářivosti červeného trpaslíka jej musí obíhat velmi zblízka.

Potenciální obyvatelé planety by své narozeniny slavili každých jedenáct dní. Přesně tak dlouho totiž tělesu trvá, než svou mateřskou hvězdu obkrouží.

A jak už to při podobných blízkých setkání bývá, planeta má zřejmě vázanou rotaci, což znamená, že je ke hvězdě neustále natočená tou samou polovinou. Jinými slovy, na polovině tělesa vládne non stop den, na té druhé pro změnu noc.

Blízkost planety k červenému trpaslíku s sebou přináší řadu specifik, která z našeho solárního systému neznáme. Planeta od Proximy Centauri získává jen zhruba dvě třetiny energie, kterou dostává ze Slunce Země.

Hvězdy však nevyzařují jen energii, ale také tvrdé záření, které se k životu příliš přátelsky nechová. A náš planetární soused každým okamžikem obdrží 400násobek rentgenového a UV záření oproti Zemi.

A to neútočí pouze na živé organismy, ale pokud by na povrchu existovala voda v kapalném stavu, dokázalo by ji rozložit. Na Zemi navíc kosmické záření odráží magnetické pole a ozónová vrstva.

V případě planety Proxima Centauri b zatím netušíme, zda má podobné ochranné štíty k dispozici. Pokud by je neměla, život ve formě, jakou známe ze Země, by na ni byl nemyslitelný. Navíc, magnetická pole u těles s vázanou rotací nebývají příliš silná.

Aby toho nebylo málo, Proxima centauri je eruptivní proměnná hvězda. Její svítivost značně kolísá a časté erupce mohou být pro blízkou planetu ne zcela příjemným dárkem.

Kanadští vědci došli k závěru, že k relativně malým erupcím zde dochází více než 60krát denně a k těm skutečně velkým osmkrát ročně. Hvězda je tak mnohem aktivnější než naše Slunce. Ani to není pro život dobrá zpráva.

Ale i když planeta v naší bezprostřední blízkosti pravděpodobně nebude obyvatelná, i tak je její objev velmi důležitou zprávou. Je totiž dalším důkazem toho, že kamenné planety velikostí srovnatelné se Zemí nejsou ve vesmíru vzácností.

A tak se nedá vyloučit, že i v blízkém okolním vesmíru putuje planeta, která by se mohla stát Zemí 2.0.