„Jste tlustá,“ zhodnotí ředitel drážďanské opery postavu mladé adeptky operního zpěvu. Pěvkyně Ema Destinnová nemá jednoduchou cestu k úspěchu. Do operního souboru se jí podaří dostat až na čtvrtý pokus. Stává se členkou berlínské Dvorní opery.
V roce 1898 zde pro přicházejí první velké role včetně Bizetovy Carmen. Její kariéru ale zničí špionážní aféra.
Rakouští četníci vtrhnou 14. května 1916 do vlaku, který právě vjel do Podmokel (dnes tvoří součást Děčína) na hranici Rakousko-Uherska. Míří najisto.
Jejich obětí se stává jistá Ema Destinnová (1878–1930), operní pěvkyně, jež se nedávno vrátila z turné ve Spojených státech amerických.
Trvá jenom chvilku, než u ní policie najde usvědčující materiály určené pro Maffii, tajnou odbojovou organizaci, se kterou spolupracují Tomáš Garrigue Masaryk (1850–1937) a Edvard Beneš (1884–1948).
Pěvkyně s ní navázala kontakt o rok dříve. Je česká vlastenka a pomoc své zemi považuje za samozřejmost. „Každý pomáhal, každý bojoval – nemá význam o tom mluvit,“ řekne skromně později.
Jenže špionáž v době války je považována za velezradu a za tu je trest smrti… Destinnová ale má štěstí, krutému trestu ujde.
Příliš krátký vrchol kariéry
Na přelomu 19. a 20. století působí Destinnová v berlínské Dvorní opeře, kterou navštěvuje sám německý císař Vilém II. (1859–1941) a Ema se stává jeho oblíbenkyní.
Neváhá ji rozmazlovat drahými dárky, například v roce 1907 jí věnuje automobil Renault. Ten v Čechách vzbuzuje velkou dávku závisti. Přibývají i další zahraniční vystoupení.
Ema debutuje v londýnské Covent Garden, zpívá v Paříži a Vídní, odjíždí i za oceán do New Yorku. Tam se stává magnetem pro hudební fajnšmekry její vystoupení v operách společně s italským tenorem Enricem Carusem (1873–1921).
Proslaví zde i české hudební skladatele, například Bedřicha Smetanu (1824–1884). „Učinila zde Smetanu slavným.
Kdo z nás ještě před týdnem znal jeho jméno?“ píší noviny The New York Times poté, co zazpívá Mařenku ve Smetanově opeře Prodaná nevěsta. Dostává se na vrchol, který však má bohužel jen krátkého trvání.
Císař zachrání hvězdu
Ránu jí zasadí vypuknutí první světové války. Chce pomoci, a proto se stává kurýrkou odbojové Mafiie. O její roli se však dozví rakouská rozvědka, která brzy udeří.
Když 14. května 1916 vyvedou pěvkyni přímo z vlaku, objeví v jejím kabátě plánky nakreslené neviditelným inkoustem. Naštěstí pro Emu si ale policie chce svůj postup nechat potvrdit z vyšších míst. Přehmat v případě slavné zpěvačky by se jim mohl vymstít.
„Čeká mne smrt,“ míhá se Destinnové v hlavě, když zhruba pět hodin čeká na nádraží v Podmoklech. Potom je ale s omluvou propuštěna. Kdo ji zachránil?
„O jejím případu měl být informován sám tehdejší vrchní velitel spojeneckých rakousko-německých vojsk, kterým nebyl nikdo jiný, než sám Vilém II.,“ uvádí současný publicista Vladimír Liška.
Ocitá se v dluzích
Destinnová poté zůstává na svém sídle v jižních Čechách ve Stráži nad Nežárkou. Sice nejde přímo o domácí vězení, ale přesto ji policie sleduje na každém kroku.
Operní hvězda přichází o pas a nesmí cestovat, což znamená konec kariéry a také snížený přísun peněz. Po válce ještě několikrát vystoupí v Covent Garden a podívá se i do newyorské metropolitní opery, ale na někdejší úspěchy už navázat nedokáže.
Příliš štěstí ji nečeká ani v soukromém životě. Milostný románek s operním tenorem Mariem Romanem skončí rozchodem a ke krachu dospěje i manželství s nadporučíkem Josefem Halsbachem (1898–1955).
Ten uteče, jakmile zjistí, že Emě hrozí exekuce majetku. Destinnová neumí zacházet s penězi a spousta lidí toho také zneužívá. Ruce pryč od ní dávají i její bývalí příznivci, členové někdejší odbojové Maffie. Před bídou ji uchrání jedině smrt. V lednu 1930 její život ukončí mozková mrtvice.
