Skip to content

Zkáza Pompejí: Podcenil filozof Plinius řádění sopky?

Mladá Pompejanka trhá v parném létě roku 79 n. l. sladkou vinnou révu na svahu majestátně se tyčící sopky Vesuv. Co chvíli se ohlédne nahoru. Vidí, že z vrcholku hory vystupuje kouř. „Co to znamená?“ obrátí se znepokojeně na otce. „Nevšímej si toho.

 „V hlubinách hory má svoji dílnu Vulcanus, božský kovář. Právě on ukoval šípy bohyni Dianě a Jupiterův mohutný kyj. Kouř a plameny pocházejí z jeho výhně a dunění působí rány jeho kladiva,“ uklidní dceru. Obyvatelé města sice tuší, co je to oheň, ale s tím přece přátelský Vesuv nemá nic společného!

Plinius mladší sleduje řádění Vesuvu s velkými obavami. Chce opustit město, ale odplout už není možné.

Den se mění v temnou noc

Jak krutě se mýlili, poznají až ráno 23. srpna 79 n. l. Římský právník Plinius mladší (61 – asi 113 n. l.), bydlící ve 30 kilometrů vzdálené v italské vesnici Miseno, hledí s obavami k nebi. Na vrcholku nedaleké hory se objevuje podivný tmavý mrak, tvarem připomínající pinii (středomořská borovice). V mžiku zakryje zářící sluneční kotouč. Ačkoli už je den, na Neapolskou zátoku se přesto snáší noc. Mrak se pohybuje, jakoby sestupoval z horských úbočí a svojí temnotou přikryje moře.

Z Vesuvu šlehají plameny a hrne se žhavá láva. Kdo rychle neopustí Pompeje, má smůlu.

Prskající mrak

Osmnáctiletý Plinius a jeho rodina se rozhodnou opustit město. Bojí se, že by mohli být zavaleni troskami domů, které se při otřesech půdy bortí jako dětské kostky. Odchod se ale stává hrůzným zážitkem. „Tak například vozy, které jsme sem dali dopravit, sem a tam se zmítaly, třebaže stály na čiré rovině, a nezastavily se, ani když jsme jejich kola založili kameny. Dále jsme viděli, jako by moře své vlastní vody pohlcovalo a zemskými otřesy jako by se od pobřeží odráželo.

Pliniovi staršímu se vymstí, že chce nezvyklý přírodní úkaz sledovat.

Na opačné straně se zase roztrhl klikavými a kmitavými ohnivými čarami příšerný černý mrak a prskal v podlouhlé plamenné tvary, podobné bleskům, jenže větší,“ líčí Plinius později barvitě v dopise svému příteli historikovi Tacitovi (56 – 117 n. l.).

Město Pompeje zasypal popel, pod ním se ale na stěnách budov zachovala výtvarná díla.

Udusí se prachem

Popisuje i smrt svého strýce římského filozofa a válečníka Plinia staršího (23 – 79 n. l.), který v Misenu velí loďstvu a doplatí na svoji touhu sledovat nezvyklý přírodní úkaz. Rozbouřené moře rodině nedovolí odplout ze Stabií a starší z Pliniů umírá na pláži. „Nejspíše mu příliš hustý dým zamezil dýchání a uzavřel mu průdušku, na kterou odjakživa churavěl. Když pak se konečně přece rozednilo (bylo to až třetího dne po jeho skonu), nalezli jeho tělo pod prostěradlem, ale docela neporušené a v těch šatech, které si vzal naposled: vypadal spíše, jakoby spal, než jako mrtvý,“ vzpomíná synovec.

Foto: wikipedia.org
Právě v prodeji
Sdílej!
Komentáře
Další články z rubriky Impéria
Zobrazit více …