Hřeje se na výsluní slávy. Vytváří opery pro samotného krále Slunce Ludvíka XIV. Když se ale provalí aférka s mužem, je sympatiím rázem konec. Oblíbený skladatel najednou upadá v nemilost…

 „Má poměr s Brunetem,“ šeptá se roku 1685 na francouzském královském dvoře o hudebním skladateli Jeanu Baptistovi de Lullym (1632–1687).

Oblíbenec francouzského krále Ludvíka XIV. (1638 – 1715) kromě žen projevuje sympatie i mužům.

Zaujme ho i pohledné dvorské páže jménem Brunet, s nímž si dopřává milostné kratochvíle. Když ale aférka v roce 1685 praskne a oba aktéři jsou přistiženi, král Ludvík XIV. zuří.

„Nemohl jste si takovou nemravnost odpustit?“ vyčítá de Lullymu, pro jehož hudební umění má jinak velkou slabost.

Na popraviště génia nepošle

Homosexualita se tehdy ve Francii trestá smrtí. Jenže král přece nemůže nechat popravit svého oblíbeného hudebního génia, který přímo pro něj skládá opery i balety! Navíc, kdyby přijal podobné opatření, musel by sáhnout i do vlastních řad.

Jeho mladší bratr, Filip I. Orleánský (1640 – 1701) má přece také slabost pro muže.

Nakonec se ale Lullymu přece jen pomstí. Na začátku roku 1686 připravuje skladatel slavnostní premiéru své nové opery nazvané Armide. Pařížská Académie Royale de Musique je 15. února 1686 narvaná k prasknutí.

Vynechá všechna představení

Lully se chystá dirigovat slavnostní představení. Než zazní první tóny hudby, pohlédne ke královské lóži. Ta ovšem zůstává prázdná. Ješitnému Lullymu zatrnulo. „Tolik práce na mém novém díle a on jím pohrdá,“ pomyslí si a králův nezájem ho zdrtí.

Už krátce předtím málem přišel o všechno, čeho na královském dvoře dosáhl. Ludvík XIV. mu totiž skandál s mladým mužem neodpustil a teď se navíc zařekl, že nenavštíví už ani jedno představení Lullyho nového operního kusu.

Skladatel z výsluní slávy spadne do naprostého nezájmu, což se svou povýšenou a ješitnou povahou nese velice těžce.