Za vlády dynastie Tang (618 – 907) na konci starověku a počátku středověku se Čína stává nejbohatší říší na zemi. Její rozloha sahá od dnešního Iránu přes Tibet až po Korejský poloostrov.

Z nutnosti udržet zlo ve společnosti na únosné míře vzniká i nejstarší úplný čínský zákoník Tang.

Navazuje na první čínský zákoník Fa Jing (Kánon zákonů) ze 4. století př. n. l., který popisuje některé hodně kuriózní tresty jako tetování na čele a v obličeji, uříznutí nosu nebo chodidel.

Sbírka zákonů tangské dynastie se odvolává na učení čínského filozofa Konfucia (551 – 479 př. n. l.), který tvrdí, že „každý jednotlivec má znát své místo ve společnosti a rodině a podle toho se chovat“.

Trest podle společenského postavení

Otroka, jenž v hádce kamarádovi vypíchl oko, právě odsoudili. Čeká ho poprava. Tisíce kilometrů odtud se pán rozzlobí na svého otroka. Vztekle po něm mrskne botou s výkřikem:

„Už potřetí jsi mi ji špatně vyčistil!“ Starce, který už špatně vidí, a proto nechal na botách skvrnu, trefí tak nešťastně do hlavy, že na místě zemře. Pán ale dostane maximálně rok nucených prací.

Kdyby byl šlechtic nebo dokonce příbuzný císaře, trest by se na něho nevztahoval vůbec. Výši a podobu trestu určuje postavení zločince a oběti ve společnosti. Čím výše postavený člověk, tím mírnější trest.

Deset nejodpornějších zločinů

První z odstavců sbírky líčí pět stupňů trestů: lehký výprask do 50 ran, těžký výprask do 100 stran, nucené práce do 3 let, doživotní vyhnanství do 3000 li (1500 km) od domova a smrt oběšením nebo useknutím hlavy. Uvádí i deset nejodpornějších činů v pořadí:

příprava rebelie, velká vzpoury a vlastizrady, neposlušnost, zkaženost, velká neúcta, nedostatečná poslušnost k rodičům, nesváry, nespravedlnost a incest.

„Příprava rebelie a velké vzpoury je zločin nejvyššího stupně. Poskvrnil celou rodinu i majetek a zlo se musí vymýtit i s kořeny,“ říká odstavec číslo 32. Na popravišti v takovém případě skončí nejenom hříšník, ale i jeho otec a dospělí synové. Syny mladší 15 let a ženy pošlou do otroctví, majetek propadá státu.

Paragraf pro kuriozity

Muž se popral s přítelem a při rvačce mu vyrval část vlasů. Poškozený ho za sice malé, ale bolestivé zranění žaloval.

„Takový zločin jsem tu ještě neměl,“ poškrábe se na tváři soudce Si-Laj, když listuje svazkem zákona obsahujícím celkem 502 odstavců. Puntičkářsky sepsaná sbírka má zaručit, že spravedlnost a tresty budou stejné v celé říši.

Pamatuje ale i na případ, kdy dojde ke zločinu, jenž ve spise uveden není. Pak se určuje trest podle odstavce 450 nazvaného „Činění skutků, které se dělat nemají“.

Aby si ale soudci nevykládali zákon podle svého, tenhle paragraf za kuriózní zločiny nabízí jenom dva tresty: 40 ran lehkou holí a 80 ran těžkou holí. Těžší tresty než bití schvalují vyšší orgány a trest smrti odsouhlasí císař.