Když se 5. srpna 1948 na titulní straně amerických novin Vidette-Messenger objevila fotografie matky obklopené svými dětmi a nápisem „4 děti na prodej“, stal se z ní okamžitě symbol poválečné bídy a lidské beznaděje.

Děti namačkané k sobě, matka, která odvrací tvář – možná zahalená slzami, možná hanbou. Mnozí tehdy věřili, že jde o podvrh nebo naaranžovanou scénu. Jenže opak byl pravdou.

Za snímkem se skrýval skutečný, hluboce tragický příběh rodiny Chalifouxových, který šokoval celé Spojené státy.

Poválečná Amerika a hluboká chudoba

Ačkoliv jsou poválečná léta v USA často spojována s prosperitou a ekonomickým růstem, v roce 1948 ještě stále 34 procent rodin vydělávalo méně než 250 dolarů měsíčně a nedokázalo ze svého příjmu vyjít.

Taková situace vedla k zoufalým činům, jako byl i prodej dětí.

Manželé Chalifouxovi byli vystěhováni ze svého bytu a neměli kam jít ani prostředky na to, aby se o své děti postarali. Otec Ray rodinu opustil a utekl, aby unikl hrozícímu vězení. Matka Lucille se po prodeji dětí znovu vdala a měla další čtyři dcery.

Když ji děti po letech navštívily, neprojevila žádný mateřský cit ani lítost nad tím, že je prodala.

Život prodaných dětí plný utrpení

Děti, šestiletá Lana, o rok mladší RaeAnn, čtyřletý Milton, dvouletá Sue Ellen i jejich nejmladší bratříček Bedford, který na fotce není, byly postupně prodány do různých rodin.

RaeAnn a Milton skončili na farmě Johna a Ruth Zoetemanových v De Motte v Indianě, ne však jako noví členové rodiny, ale jako levná pracovní síla. Byli drženi ve stodole a spoutáni řetězy.

S přibývajícími roky Milton reagoval na bití, hladovění a zneužívání ze strany Zoetemanových výbuchy vzteku. Skončil před soudem a poté z rozhodnutí soudce strávil několik let v psychiatrické léčebně. RaeAnn se její utrpení neskončilo.

V 16 letech byla unesena a znásilněna, následkem čehož otěhotněla a skončila v domově pro těhotné dívky. Dítě jí bylo odebráno a proti její vůli dáno k adopci.

Naděje na setkání a hořký konec

Malého Bedforda adoptovali Harry a Luella McDanielovi, kteří mu dali jméno David. Podle něj byli sice přísní, ale milující a dobře se o něj starali. Navíc žili nedaleko, takže mohl sourozence navštěvovat.

Společně se o několik desetiletí později snažili najít i své ztracené sestry. Lana bohužel zemřela na rakovinu dřív, než ji mohli kontaktovat, ale Sue Ellen se jim najít podařilo. Vyrostla v Chicagu u rodiny, která ji přijala za svou a chovala se k ní s láskou.

Jejich příběh je mementem, jak moc se může lidský osud zvrátit vlivem chudoby a beznaděje.