Skip to content

Zakázané číslo: Proč katolická církev neměla ráda nulu?

Italský kněz se s odporem zahledí do účetní knihy. „S těmihle symboly nechci mít nic společného,“ ukáže na zaoblené číslo. „Pryč s tím! Je to satanovo dílo!“ křikne hněvivě na účetního. Ten raději zaklapne knihu.

„Navíc je to zakázané,“ otočí se na něho kněz a v očích mu srší blesky. „Naše římská čísla vám nejsou dost dobrá? Píšete raději čertovými znaky? Dobrá, ale budete za to pykat!“ zvolá pomstychtivě. Účetní sklopí oči. Píše se rok 1300 a používat v italské Florencii arabská čísla místo tradičních římských se rovná nebezpečné hře s ohněm.

Díky Mohamedovi Al-Chorezmímu se Evropané seznámí se znakem, který v matematice představuje jedno velké nic.

Žádné nic neexistuje!
Když Arabové v roce 711 ovládnou Pyrenejský poloostrov, vytvoří se most mezi Východem a Západem. Na přelomu 8. a 9. století v dnešním iráckém Bagdádu působí matematik Mohamedovi Al-Chorezmí (asi 780 – asi 850). Sepisuje knihu o indickém početním systému, jejíž latinský překlad se ve 12. století dostává i do Evropy. Díky němu se evropští učenci seznamují s arabskými číslicemi včetně nuly. Křesťanské církvi se to ale vůbec nelíbí. „Nula je v rozporu s jedním ze základních principů západní filozofie… Základním pilířem celého starořeckého vesmíru byla jistota, že prázdnota neexistuje,“ uvádí americký autor Charles Seife. Pro starořeckou matematiku se nic stalo velkým tabu.

Papež Silvest II. propaguje arabské číslice.

Papež, který obcoval s ďáblem
„Počítat s arabskými číslicemi je mnohem jednodušší,“ přesvědčuje roku 998 vzdělaný Francouz Gerbert z Aurillacu (kolem 950 – 1003), ravennský arcibiskup, svého učeného kolegu. Ten se ale na Gerberta, který se pokouší zavádět podivné novoty, dívá podezíravě. Na arcibiskupovi, zvoleném o rok později papežem pod jménem Silvestr II. (pontifikát v letech 999 – 1003), proto i po jeho smrti navždy ulpí podezření, že obcoval s ďáblem. Studoval totiž v Araby ovládaném dnešním Španělsku, odkud si přivezl používání arabských číslic a s neuvěřitelnou lehkostí řešil i zapeklité matematické úlohy!

Leonardo Fibonacci se s nulou potákává už jako malé dítě.

Čertovy obrázky provokují
O mnoho víc štěstí v prosazování nových číslic neměl ani jeho následovník, italský matematik Leonardo Fibonacci (kolem roku 1180 –1250). S nulou se potkává už jako dítě, protože jeho otec obchodník cestuje do arabské části Afriky. Fibonacciho kniha Liber Abaci z roku 1202, v níž popisuje systém arabských číslic, sice zaujme italské obchodníky a bankéře, kteří ho začnou používat, protože se díky němu obejdou bez početních tabulek, ale církev ďábelské znaky dráždí. Že by všemohoucí Bůh stvořil nicotu, to je přece vyloučené! Následuje proto zákaz arabských čísel.

Učit se pracovat s nulou je ve středověku nepřípustné. Prý jí našeptává sám ďábel.

Obchodníci chtějí šifrovat
Podle Florentského ediktu z roku 1299 bankéři nesmějí používat symboly nevěřících. „Důvodem, respektive spíše záminkou, se stala údajná snadná zaměnitelnost nových číslic (například z 0 se dala pouhým mávnutím pera udělat 6) a z toho vyplývající riziko podvodů,“ vysvětluje Seife. Obchodníci se ale brzy bez nových symbolů neobejdou a tvoří z nich i zašifrované zprávy. Právě z arabského výrazu pro číslici vzniká slovo šifra, označení pro tajný kód. Italským vládám a církvi proto nakonec nezbude, než obchodníkům vyhovět a zápisy konečně povolit.

Foto: wikipedia.org
Právě v prodeji
Sdílej!
Komentáře
Další články z rubriky Historie
Zobrazit více …