Římští muži přejímají na sklonku existence římské republiky ve 2. a 1. století př. n. l. řecké zvyky a zajímají se o mladíčky. Ovšem zacházejí mnohem dál než Řekové.

I zákonodárci si uvědomují, že je třeba nezletilé chlapce chránit před zneužitím, protože Řím je plný lačných svůdců, kteří vycházejí do jeho ulic na lov.

Své oběti, praetextaty, čekatele na praetextu, oděv, jenž mladí chlapci dostávali ve věku čtrnácti let, a stal se pro ně symbolem vstupu do období dospělosti, pronásledují, za což si mohou vykoledovat i soudní proces.

Žalovat lze i oplzlé poznámky nebo dvojsmyslné lichotky. Ani to ovšem často nepomáhá.

Scantiniův zákon z roku 149 př. n. l. trestá intimní styk se svobodným dospívajícím chlapcem pokutou.

Za římského císařství (27 př. n. l.–395 n. l.) počet sexuálních zneužití dospívajících rychle stoupá a hlas lidu volá, že je s tím třeba něco dělat. Hlídat je třeba hlavně syny plnoprávných římských občanů.

Proto když potomci patricijů soutěží mezi sebou v palaistře, houpá se jim na krku zlatá kulička, která případné chlípníky varuje:

„Pozor, jsem z vyšších vrstev!“ Pokud se takoví chlapci vyskytují na nebezpečných místech, mívají s sebou doprovod.

Nemravné styky se trestají

Někteří ze svůdců se ale svými zážitky přesto vůbec netají. „Secundus se několika přitažlivým chlapcům prohnal zadkem,“ zvěční jeden z nich s upřímnou závistí přítelovy úspěchy na zdi v Pompejích.

„Lucius bude potrestán,“ šeptají si pro změnu sousedky, když se roku 105 n. l. potkají na jedné z římských ulic. Je veřejným tajemstvím, že tento čtyřicetiletý muž, ctihodný otec rodiny, má zálibu v čím dál mladších chlapcích.

Jeho činy už dávno překročily únosnou míru a teď mu hrozí, že polovina jeho majetku propadne Římu a pachatele možná ještě pošlou na nějaký ostrov do vyhnanství. Nikdo ho ale nelituje.

Vezmou zavděk i otrokem

„Mollis, cinaedus, pathius“, v překladu teplouš, je pasivní homosexuál, člověk, kterým staří Římané opovrhují a posmívají se mu.

„Quintius tady přefik několik prdelků a viděl to ten, co to zažil,“ líčí v nápise na římské zdi jeden z aktivních homosexuálů, čeho byl svědkem. Na paškál si homosexuály bere i římský satirik Martialis (40/43–102 n. l.).

S potěšením líčí jeden případ, kdy se muž nechal uspokojit svým otrokem, když nebyl v dosahu nikdo jiný: „Ač nejsem věštec, tak dobře vím, cože Naevole děláš, tvůj otrok má bolavý úd a ty si je těžce sedáš“.

Muži uzavírají manželství

„V dobách postupujícího úpadku, kdy obvykle dochází k uvolnění mravů, homosexuálů patrně značně přibývalo, zejména v nejvyšších vrstvách společnosti,“ komentuje dějepisec éru římského císařství, která intimním stykům se stejným pohlavím značně přála.

Milenci se klidně mohou spolu ukazovat na veřejnosti, slaví svůj svátek, dokonce dojde i na uzavírání manželství, což barvitě líčí opět Martialis:

„Ženil se tuhle Afer, chlapík svalnatý, bral si ho Kallistratus vousatý, to byla, pane podívaná! Jak hocha když si bere panna!“ Pokračuje zmínkami o průběhu obřadu a končí slovy: „Nu slavný Říme? Nezdá se ti snad, že už je toho všeho akorát? Nebo snad by ještě někdo chtěl, aby ten Afer slehnout měl?“

Kdo může za hladomor a epidemie?

Ovšem s nástupem křesťanství se názor na dosud většinou tolerovanou homosexualitu mění.

Když východořímský císař Theodosius II. (401–450) vydává v roce 438 Theodosiův kodex, základ římského práva, tento spis o 16 knihách obsahuje mimo jiné i zákaz sňatků osob stejného pohlaví.

„Homosexuální sex je nezákonný a ti, kteří se jím provinili, odsuzují se k trestu smrti upálením,“ říká právní předpis. Ještě dál ovšem zachází jeden z jeho následovníků. Římský císař Justinián (kolem 482–565 n. l.) od roku 538 n. l.

trestá projevy homosexuality upálením, kterému ovšem předchází kastrace. Domnívá se dokonce, že právě homosexuálové jsou příčinou ničivých katastrof jako hladomor nebo epidemie nemocí. Když v roce 543 n. l.

vypukne v Konstantinopoli mor, nařizuje homosexuálům pokání. Ty, kteří neposlechnou, nechává exemplárně potrestat. Na jeho příkaz jim uříznou varlata, do penisu vrazí ostré rákosí a nahé vedou pro ostudu ulicemi. Pro výstrahu pak skončí na hranici.