Sluhové najdou za svitu pochodní mrtvé tělo svého pána. Někdo ho probodl jeho vlastním rapírem. Podezřelý je nasnadě, jenže nic se nakonec neprokáže. Záhada vraždy staré téměř 450 let zůstává dodnes neobjasněna…

Markomanská královna Fritigilda už ve 4. či 5. století měla nechat ve zdejších hlubokých hvozdech postavit hrad – dnešní Buchlov.

Jiný příběh vypráví, že Buchlov, původně lovecký hrádek nyní ve Zlínském kraji, přikázal přestavět na pevnost velkomoravský kníže Svatopluk, aby získal obranný bod proti jistému velmoži ze Staré Kouřimi. A co skutečnost?

Na každém šprochu pravdy trochu, říká se. My se ale musíme přenést do konce 13. století, odkud existují první písemné zmínky o hradu. Ve 4. a 5. století tu žádný hrad nebyl, i když Markomani jižní Moravu tehdy obývali a Fritigilda se zde mohla zastavit.

Pokud jde o velkomoravského knížete, nevíme, zda se příběh týká Svatopluka I. (†894) nebo jeho syna Svatopluka II. (†906).

Ovšem podle historických reálií byl hrad založen kolem roku 1250 jako královský obranný hrad, aby chránil hranici Uherska a důležité obchodní cesty.

Původně gotický hrad se v průběhu staletí přestavoval a rozšiřoval – postupně získával renesanční a barokní prvky.

Od 16. století patřil významným šlechtickým rodům, mimo jiné rodu Zástřizlů a později Berchtoldů, kteří vlastnili také blízký zámek Buchlovice.

Pravdu dosvědčí lipový proutek

K Buchlovu se ale váže i další pověst, poněkud drsná. Zdejší páni se dostávali do sporů s velehradskými opaty, protože ti měli právo lovit ve zdejších lesích. V 16. století se za majitele jistého pana Jindřicha situace vyhrotila.

Když se se svým zbrojnošem Vlčkem vydal na lov, potkali velehradského myslivce Jana Pekaře, který na Jindřicha zaútočil. Vyděšený Vlček pána nebránil a utekl. Čelil pak obvinění, že byl s Pekařem domluven.

Když měl být vydán katovi, uviděl na nádvoří proutek lípy. „Bůh ví, že jsem nevinný. Jestli se ten stromek obalí listím, dosvědčí, že mluvím pravdu.“ Zachránil si tak život. Mělo jít o buchlovského pána Jindřicha Prakšickégo ze Zástřizl (†1582). Jisté je, že spory na hradě byly historickou realitou.

A skutečnost?

Zločin mohl být mstou. Jindřichův bratr Zikmund se dostal do sporu s jistým Jan Šemberou z Boskovic. Moc se s ním nepáral a 12. dubna 1581 večer si na Šemberu počíhal s taseným kordem. Dojde k souboji, ve kterém nakonec vítězí Šembera.

Zikmund umírá a jeho bratr, zmiňovaný Jindřich, Šemberu obviní z vraždy svého sourozence. Dne 25. července 1582 pak vyráží pan Jindřich z Buchlova na lov se svým zbrojnošem Vlčkem. Z výpravy se však už nevrátí.

Když se setmí, sluhové vyrazí s pochodněmi do lesa a nedaleko hradu nalézají Jindřicha mrtvého – probodnutého vlastním rapírem, na němž stojí: „Sláva následuje ctnost. Ctnost přežívá smrt.“ Podezření padá na Vlčka, prý na něj působil Jan Šembera.

Jenže Vlček ale má neprůstřelné alibi. Vražda proto zůstává dosud záhadou.