Skip to content

Z dějin přenosové techniky a tisku: Výdělečnou zakázkou se stal tisk odpustků

Pračlověk, krvácející z mnoha ran, se z posledních sil se snaží přivolat záchranu. Buší rukou do země. Marně. Kdyby se narodil o několik tisíc let později, možná by v jeho pohybu někdo poznal nouzový signál: třikrát krátce, třikrát dlouze, třikrát krátce. Teď tu ale není nikdo, kdo by ho uměl přijmout.

Unavený kočí pobídne koně, kteří táhnou vůz na vrchol kopce. Kousek za ním by měla být poštovní stanice. Když ji kočí uvidí, vydechne úlevou. Potřebuje nové koně, aby mohl rychle doručit zásilky.

Císař Augustus (63 př. n. l. – 14 n. l.) založil „Cursus publicus“, římskou poštu. Síť cest o délce 100 000 kilometrů vede křížem krážem po celé říši! Na každé trase jsou přepřahací stanice. Vozy urazí denně i několik set kilometrů a nová služba už má i svůj název – posita!

Už ve starověkém Římě úspěšně funguje pošta.

Máš u mne vroubek!
Dva římští obchodníci se v 1. století dohadují o půjčce sta denárů. Když mají konečně jasno, vyřezávají do delšího klacíku několik vrubů. Potom klacík rozříznou a dlužník i věřitel si vezmou každý polovinu. Smlouva je uzavřena.

V Anglii se používaly vrubovky k potvrzení o zaplacení ještě roku 1834! Ale vyrytá hůl může klidně být i pozvánkou na lov nebo svatbu. Jinde zase přikazuje zákon, že při vypuknutí války musí posel s holí obejít zemi a rozhlásit, co se děje.

Vývoj pošty probíhal poměrně pomalu, nedocházeo k žádným zásadním změnám,

Tluče bubeníček
Náměstím se v 15. století ozývají rázné údery do bubnu. Kolemjdoucí se zastavují. Buben zmlkne a ticho přeruší rázný hlas: „Na vědomost se dává, že pytláctví bude přísně trestáno. Kdo bude přistižen při pychu, nemine ho dlouholetý žalář! “ Kandidát na obecního sluhu musí být otrlý a výřečný, ale zároveň i uhlazený.

Dokonce ještě v 1. polovině 20. století najdeme v mnoha českých vesnicích osoby, které se pyšní takovým úřadem. Jsou slušně placené, za jedno vybubnování zprávy dostanou odměnu až 10 korun!

Zlatník Johannes Gutenberg by nezvládl svůj převratný vynález uvést do provozu bez půjčky.

Na lis si musel půjčit
Kolem roku 1450 vzniká v Mohuči obrovská novinka, která umožňuje neomezené rozmnožování informací – knihtisk. Psaní brkem nahradil stroj. Zlatník Johannes Gutenberg (1400 – 1468), který přivedl tiskařský lis na svět, si ale na vybavení své tiskárny musel vzít úvěr.

Půjčil si 1600 guldenů, což znamenalo hodnotu asi 20 měšťanských domů nebo 6 – 8 venkovských statků. Úrok byl 6 %. Jeho první výdělečnou zakázkou byl tisk odpustkových formulářů pro mohučského biskupa v letech 1454 – 1455.

Uzlíky kipu se stanou úspěšným dorozumívacím systémem Inků.

Ticho, náčelník čte
K uchování zpráv se hodí i provázek s uzlíky. Znali je už staří Číňané, ale mistry v nich jsou v nich v 16. století Inkové, kteří je pojmenují kipu. Kolem vládce Huyana Capaca sedí v kruhu Indiáni. Náčelník bere do ruky barevné šňůrky.

Kipu sice obsahují jenom čísla, ale „zápisy“ jsou důmyslné. Z hlavní šňůry směřují vedlejší provázky. Je tu všechno, žlutá znamená zlato, bílá stříbro, zelená obilí, modrá náboženské věci, růžová majetek.

Foto: wikimedia.org, pixabay.com
Právě v prodeji
Sdílej!
Komentáře
Další články z rubriky Historie
Zobrazit více …