S trochou nadsázky se dá říct, že válku přivítá s otevřenou náručí. Vidí v ní totiž možnost, jak uplatit svůj potenciál. A tak se v červnu 1943 zapíše do programu V-12 pro námořní letectvo.

„Nemohl jsem se dočkat, až budu pilotem. Miloval jsem létání,“ vykládá později a v očích mu tančí plamínky nadšení. Má je v nich i v momentě, když vyrazí na Yaleovu univerzitu v Connecticutu, kde si ho mají proklepnout, než ho pošlou na leteckou školu.

Jenže stačí jedna rutinní prohlídka a jeho sny o životě za kniplem se rozplynou jako pára nad hrncem.

Ach ty oči…

Je to paradox. Paula Newmana (1925–2008) zradí orgán, kvůli kterému mu později budou filmové fanynky padat k nohám. Jeho pomněnkově modré oči jsou totiž barvoslepé, a tak může jejich majitel na kariéru pilota zapomenout.

Z nadšeného rekruta je rázem hromádka neštěstí, kterou si jeho nadřízení přehazují jako horký brambor. „Nevěděli, co se mnou,“ vzpomíná.

Pokus udělat z něj důstojníka selže kvůli jeho výšce a slabé tělesné konstituci a tak je nakonec odklizen do běžného výcvikového tábora a následně na speciální výcvik pro radisty a střelce na torpédových bombardérech.

Ani jedno není jeho šálek kávy a tak se z něj nepodaří vytřískat víc, než „slušného radistu, ale strašně špatného střelce,“ jak sám později popíše svoje tehdejší schopnosti.

Čtení častěji než střílení

Do konce války zbývají nějaké dva roky, když je Paul Newman, teď už řádně kvalifikovaný radista třetí třídy odeslán na základnu na Havaji a přidělen ke skupině letek torpédových bombardérů, operující nad Tichým oceánem.

Není to žádná krvavá řežba, do opravdové akce se modrooký voják dostane jen výjimečně. Většinu času stráví pitím piva a čtením čehokoliv, co se mu dostane pod ruku. A když přece jen vyrazí k nebesům, není o co stát. „Špatně jsem četl výškoměry.

Když jsem myslel, že máme akorát kontakt s hladinou, výškoměr udával, že jsme 200 nebo 300 stop nad vodou! A pilot si tam seděl a pochechtával se.“

Zpátky s vyznamenáním

A když už jde opravdu do tuhého, stojí při Newmanovi štěstí, či spíše všichni svatí. Jako jednoho květnového dne roku 1945, kdy se letadlová loď Bunker Hill dostane do hledáčku sebevražedných letců kamikadze, což stojí život téměř čtyři stovky námořníků.

I Newmanova letka je celá rozprášena na padrť. Tedy skoro celá. Vyjma Newmana a jeho pilota, který se ráno probudí s bolestí v uších a tak jejich letadlo zůstane na zemi.

Propuštěn je herec v lednu 1946. Domů si odnese pět celkem bezvýznamných vyznamenání, mimo jiné za aktivitu v námořních bojích a za službu v americkém prostoru. A jak ho válka změní? Nijak! „Vylezl jsem odtamtud stejně pitomý, jako jsem tam vlezl.“