Knot svíčky se utápí v roztaveném vosku. Plamínek pomalu skomírá až zhasne úplně. „To je dneska už třetí. Ale já jim to nedaruju,“ rozčílí se roku 1320 městský písař, který za soumraku dokončuje svůj zápis. Na adresu místních svícníků pronese pár nadávek, ale tím aféra neskončí.

Ve francouzském městečku Provins asi 90 km jihovýchodně od Paříže, pracuje svícníků víc. Někteří si dávají na svojí práci záležet, jiní ji odbývají. Ten, který dodává svíce na místní radnici, už to má spočítané.

Stížnost na jeho práci přednese písař už na zítřejší městské radě. „Půjde do šatlavy,“ rozhodnou radní. Prohřešil se proti svým povinnostem zajistit na radnici dostatek světla, a to se trestá.

Posedí si pár dní v chládku, kde může přemýšlet o tom, že by měl příště pracovat lépe. Navíc přijde o lukrativní zakázku pro radnici.

Několik prvenství

Pravlastí jejich moderní výroby se stává země galského kohouta. Zřejmě první nalezená miska se ztuhlým lojem pochází z francouzské jeskyně La Mouthe a je stará asi 17 000 let.

První zmínka o cechu svícníků, specialistů na výrobu svíček, pochází z Francie z roku 1061. Francouzští svícníci jsou jedním z prvních evropských řemeslných cechů.

I Cire Trudon, francouzský podnik založený roku 1638, je zřejmě nejstarším dosud fungujícím výrobcem svíček na světě.

Výsada pro bohaté

Svícnici se stávají šlechtou mezi řemeslníky, díky nim se dá pracovat i po večerech. U nás se objevují až ve 14. století. „Pracovali jak se včelím voskem, tak s lojem.

Z vosku a loje lili svíčky, vyráběli sloupky, plastické obrázky a fakule,“ uvádí současná autorka Lenka Blažková.

Cechovní fakule je přenosná svítilna se schránkou plněnou zpravidla olejem či voskem, sloupky se zhotovují několikanásobným protažením knotu voskovou lázní, jejíž složení je tajemstvím.

„Zprvu se svíčky vyráběly z loje,  který však hodně čadil a zapáchal.

Včelí vosk byl mnohem vhodnější, ale také dražší, a tak se voskové svíce po celý středověk objevovaly spíše v kostelech, na hradech a v renesanci i v domech bohatých měšťanů,“ doplňuje další autorka Alena Vondrušková.

Falešníka obviní

V roce 1354 si čtyři svícníci užívají měšťanské právo na Starém Městě pražském, o 65 let později jich má celá Praha už třináct. Tvoří elitu, v 16. a 17. století jich je v české metropoli maximálně pět někteří mají na starosti světlo pro královský dvůr.

Spisovatel Zikmund Winter (1846‒1912) líčí dva svícníky, kteří pracují výhradně a jedině pro císaře Rudolfa II. Habsburského (1552‒1612).

Jedná se o Wolfa Plaumba a Francouze Petita „na něhož se roku 1611 mydláři a svícníci všech tří měst pražských vrhli se žalobou, že dělá svíce falešné.“