Ve Washingtonu D.C. se 9. května 1918 shromáždí 27 amerických kongresmanů, kteří aplaudují Tomáši Garriguovi Masarykovi. Triumfální vstup probíhá v režii Adolpha Joachima Sabatha, který ani jako významný člen Demokratické strany nezapomíná na svůj původ.

Narodí se v židovské rodině jako druhé nebo třetí dítě z jedenácti. Uživit tolik hladových krků není pro rodiče jednoduché. Adolph Joachim Sabath (1866–1952), rodák z jihočeského Záboří, se proto rozhodne odejít z domova.

Věří, že za oceánem uspěje. „Až se vzmůžu, pozvu vás do Ameriky,“ slíbí krátce předtím, než s pár drobnými v kapse v pouhých 15 letech odpluje do zámoří za svým bratrancem do Chicaga.

Splní slib

Bere zavděk jakoukoliv příležitostnou prací. Je prodavačem, poslíčkem. „V Chicagu, podle Adolphových vzpomínek, žil přítel rodiny jménem Sloup (časté jméno na Blatensku). Pravděpodobně to nebyl jediný krajan, kdo mu pomohl do začátku),“ píše Pavel Hnízdil z České genealogické společnosti.

Tvrdě dře a obrací každý dolar. Netrvá dlouho a úspěšně se prosazuje jako realitní agent. Vydělá dokonce tolik, že si může dovolit zaplatit si studia a splnit slib daný rodině. Přijedou za ním rodiče i všech deset sourozenců.

Žádné teplé místečko

V roce 1891 úspěšně dokončí studia práv na Chicagské vysoké škole. Provozuje advokátní praxi, roku 1895 je jmenován chicagským smírčím soudcem. Zároveň vstupuje do politiky, aktivně se angažuje v Demokratické straně, za kterou ho v roce 1907 zvolí do Sněmovny reprezentantů amerického Kongresu.

Členství ale nebere jako teplé místečko, kde pobírá vysoký plat. Za svoji parketu si bere různá, i dnes ožehavá témata. Prosazuje například Pure Food and Drug Act, zákon řešící kvalitu potravin z pohledu spotřebitele.

Ovlivňuje prezidenta

V jeho hrudi stále bije srdce Čecha. „Už v roce 1912 se zasadil o to, že před Kongresem mohl vystoupit se svými přednáškami o Češích a českých zemích hrabě František Lützow,“ píše současný autor Ivan Dubovický. V závěru 1. světové války Sabath podporuje vznik nezávislého Československa. Podaří se mu v roce 1917 prosadit v Kongresu rezoluci přiznávající Československu právo na nezávislost a svobodu. Ovlivňuje v tomto směru i amerického prezidenta Woodrowa Wilsona (1856–1924). Osobně se také postará, aby se Tomáši Garriguovi Masarykovi (1850‒1937), který 29. dubna 1918 připlouvá do Vancouveru s britským pasem na jméno Thomas Marsden, dostalo ve Washingtonu přivítání hodné budoucí hlavy státu.

Když si 25. září 1918 vezme ve Sněmovně slovo, všem od plic řekne, jak důležitý je rozpad Rakousko-Uherska pro mír.

Izolaci odmítá

Aktivní je i v dalších oblastech. Bojuje proti prohibici, prosazuje výstavbu dálnic financovanou státem i systém sociálního pojištění. Během funkčních období prezidenta Franklina Delana Roosevelta (1882‒1945) stojí pevně při něm a stává se stoupencem jeho reformačního programu New Deal.

Vystupuje proti politice amerického izolacionismu (upřednostňování domácích problémů před zahraničními). Když se ve 2. polovině 30. let 20. století smráká nad demokracií v Evropě, velmi ho to zasáhne.

„Silně vnímal hrozbu nacistického Německa a prosazoval vojenské řešení v době, kdy byla politika Spojených států silně podvázána postojem německých a irských profašistických kruhů,“ upřesňuje Hnízdil. Během 2. světové války podporuje československý zahraniční odboj. V křesle v Kongresu vydrží 45 let, neuvěřitelných 23 funkčních období. Umírá v pilné práci 6. listopadu 1952 pouhé dva dny po svém posledním zvolení.