Královský vězeň si užívá v lázni se ženou. Konečně po dlouhé době koupel. Opilí strážci už moc nevnímají. Nakonec kývnou, že se může jít nadýchat čerstvého vzduchu k řece. Skvělá příležitost uprchnout. Než se stráže vzpamatují, dvojice odplouvá v loďce. Pravda nebo bohapustá lež?
Král se špatnou pověstí, tak se dá nejlépe charakterizovat Václav IV. (1361–1419). Miluje lov a rád popije víno. S alkoholem to občas dost přehání. Například v roce 1389 vyrazí na diplomatickou návštěvu do Francie.
Tam ho štědře pohostí burgundským vínem. Lahodný mok mu zachutná natolik, že si ho dopřeje v takovém množství, že ke slavnostní tabuli s králem Karlem VI. (1368–1422) dokáže ve střízlivém stavu přijít až o tři dny později.
Zato s vladařskými povinnostmi to zrovna moc nepřehání. Když se mu zrovna nechce nic řešit, uteče do lesů a tam loví zvěř a pořádá pitky se svými oblíbenci. I proto pije českým pánům krev. Šlechta se proto roku 1394 spojí a rozhodne se ho uvěznit.
Žádá koupel
Za vzpourou stojí v pozadí jeho ambiciózní bratranec Jošt Lucemburský (1351–1411), který je skálopevně přesvědčený, že by dokázal českému království vládnout mnohem lépe než on. Václav na jeho pokyn nedobrovolně pobývá tři měsíce v žaláři.
Podmínky věznění jsou panovníka zvyklého na jistý komfort dost otřesné. Proto si stěžuje. Žádá lázeň a ta je mu nakonec za doprovodu stráží dopřána. Vychutnává si přítomnost půvabné lazebnice Zuzany.
Ovínění strážci pak souhlasí, že se může jít smočit do řeky. Ale nahý, tak neuteče. S lazebnicí pak naskočí do loďky, Dostanou se až do Nového Hrádku u Kunratic.
Literární výmysl
Na celém příběhu není ani zrnko pravdy. Jde o pověst vymyšlenou kronikářem Václavem Hájkem z Libočan (†1553), který je ostatně známý svojí bujnou fantazií. Často jí popustí uzdu, ale s ověřováním faktů se příliš nenamáhá.
Proto ve svém díle uvádí rok 1393 jako datum, kdy se měla událost stát. Ve skutečnosti Jošt a jeho kumpáni Václava uvěznili o rok později. Václava nevěznili na Staroměstské radnici, jak uvádí Hájek, ale v Bílé věži na Pražském hradě.
Také dvojice nemohla najít azyl na kunratickém hrádku, ten vznikl až v letech 1411‒1412. Libočanova kronika je sice docela pozoruhodné literární dílko, ale nedá brát jako spolehlivý zdroj informací. Takže žádná romance s lazebnicí Zuzanou se zkrátka nekoná. Jde jenom o romantický výmysl.
Bible plná erotiky
Jak mohl vzniknout? „Základ příběhu mohl spočívat ve skvostných ilustracích rukopisu Václavovy Bible,“ míní současný spisovatel Jan Bauer. Výpravné dílo se hemží erotickými ilustracemi znázorňujícími královský pár v lázních.
„Romantická láska je příběhem, který inspiruje napříč staletími a který zůstává neměnným od počátku lidských věků až do současnosti.
A to je možná základ příběhu, který do své kroniky vymyslel Václav Hájek z Libočan, a možná ho inspiroval také biblický příběh o krásné lazebnici,“ vysvětluje současná historička Eva Doležalová, proč se dějištěm příběhu měly stát právě lázně.
A jak si stojí Václav se ženami ve skutečnosti?
Ve dvou Václavových manželstvích se nenarodí žádné dítě. Potomka nezplodí ani s první ženou Johanou Bavorskou (1356‒1386), která umírá na následky pokousán loveckým psem, ani s druhou chotí Žofií Bavorskou (1376–1428).
Žádné velké city k oběma ženám zjevně nechová. Naopak se objevují časté otázky historiků, zda král náhodou není homosexuál. Například podle současného dějepisce Jaroslava Čechury taková možnost existuje.
Jeho neužší kruh přátel tvoři milci, a to hlavně z řad nižší šlechty a měšťanů. Král má rád výstřední módu. Nosí šaty v křiklavých a nepříliš tradičních barvách, Dokonce prý chodí po Praze v noci v převleku.
Zda se ale opravdu orientoval na stejné pohlaví, to jasné není. Mohl být prostě jenom z nějakých důvodů neplodný.
