Navzdory tomu, co si pamatujete ze školy o elektřině, se zdá, že elektromobil nabízí jen samé plusy a žádné mínusy. A přece v souboji s benzínovými smraďochy elektromobily prohrály.

Určitě jste to už někde četli. O tom, že historie automobilismu se začala psát v roce 1886, kdy Karl Benz (1844–1929) patentoval a vyrobil svůj první vůz. Spíše než pravda je to však jen zbožné přání lobby zastupující spalovací motory. Protože dávno Benzem se po světě proháněly elektromobily.

Z 0 na 100 za 60 let

Francouz Nicolas-Joseph Cugnot (1725–1804) sestrojí auto poháněné párou a v roce 1769 v něm rychlostí 9 km/h sveze první čtyři pasažéry. V roce 1799 Alessandro Volta (1745–1827) sestrojí baterii coby první použitelný zdroj stálého elektrického proudu.

A 1+1= elektromobil. Začínají se objevovat téměř 60 let před Benzovým autem. První pokus činí Maďarský fyzik Štefan Anián Jedlík (1800-1895) v roce 1828 a v roce 1881 už po ulicích jezdí nejen elektromobily, ale také tramvaj pro 31 pasažérů.

Než se doba přehoupne do nového století, trhne elektromobil ještě jeden rekord.

Ctižádostivý Belgičan Camille Jenatzy (1868-1913) se svým elektromobilem doutníkového tvaru a pojmenovaným Jamais contente (Stále nespokojená), překoná v sérií závodů se svým rivalem, francouzským závodníkem Gastonem de Chasseloup-Laubatem (1867–1903), magickou hranici 100 km/h když 29. dubna 1899 dosáhne rychlosti 105,88 km/h.

Elektromobily zažívají zlaté časy

Začínají se vyrábět v Německu, v Anglii a v roce 1891 dokončí William Morrison (1850-1927) také první americký elektromobil. V roce 1895 přidá elektrovůz vlastní konstrukce také Čech, Ing. František Křižík (1847–1941).

Před svými konkurenty, paromobily a vozy se spalovacím motorem, má elektrovůz spoustu předností. Je spolehlivý, tichý, bezpečný, snadnější konstrukce, menší poruchovosti.

Snadno se ovládá, protože nepotřebuje převodovku, nabízí hladkou jízdu bez vibrací a téměř nulové zplodiny, což je přednost zejména v průmyslových městech.

Zatímco auta na benzín je třeba obtížně startovat klikou, jsou hlučná, smrdí a při jízdě se nepříjemně otřásají. Na rozdíl od paromobilů zase není nutno v elektromobilu hodinu před jízdou topit v kotli a ohřívat vodu.

Není divu, že obliba elektromobilů roste a jen v USA je jich do roku 1915 vyrobeno přes 35 000.

Smraďoch přichází

Jedinou slabinou je kratší dojezd, byť už v roce 1896 zakládá Hartford Electric Light Company službu, kde si majitelé aut za měsíční poplatek mohou baterie měnit. Není divu, že se na přelomu století prodává dvakrát elektromobilů než aut se spalovacím motorem.

Jenže poté se v krátkém sledu stane několik věcí, které z krátkého dojezdu udělají zásadní nevýhodou.

Rychle se rozvíjí síť silnic, které umožnují snadnou cestu na velké vzdálenosti, v roce 1912 Američan Charles Kettering (1876–1958) vynalezne elektrický startér, čím odstraní fyzicky náročné a nepohodlné startování klikou, a Henry Ford (1863–1947) začne chrlit svá laciná benzínová auta, kterým drahé elektromobily nemají šanci konkurovat.

Svou roli sehrají i nová bohatá naleziště ropy, razantně snižující cenu benzínu, který lze navíc snadno a rychle doplňovat.

Elektrická naděje neumírá

Pokud jde o osobní dopravu, propadají se v následujících desetiletích elektromobily až do role kuriozit a experimentů. Nepomohou jim ani ropné krize v padesátých nebo sedmdesátých letech.

Objeví se sice několik pokusů oživit elektromobily, většinou však velmi rychle krachují.

Naděje však neumírá a v současné době zvýšeného zájmu o ekologii se firmy i lidé k elektromobilům začínají obracet jako ke vhodné alternativě a zdá se, že by se konečně mohly dočkat své renesance.