Krásu a vůni květin si už naši předkové chtěli přenést do svých domovů a zachovat ji co nejdéle. A tak vymysleli proceduru, která jim v tom měla pomoci. V průběhu času se však změní a ta dnešní se té starodávné moc nepodobá. Ale můžeme z ní čerpat inspiraci a vytvořit si potpourri podle dávných postupů.

Potpourri (nebo též pot-pourri) je název pro směs sušených vonných rostlin a koření, která ozdobí místnost a naplní ji jemnou přírodní vůní. V interiérech se používá už od starověku a to různými způsoby, včetně pouhého rozsypání po podlaze.

Její popularita neklesá ani dnes, jen se užívá širší škála ingrediencí a upravený postup výroby.

Středověký parfém

Starověké civilizace používají potpourri v chrámech, domech, svatyních i hrobkách. Ve středověku slouží hlavně k provonění hradních komnat.

Aby byla vůně intenzivnější, květiny se tehdy míchají s vonnými bylinkami, polévají alkoholickými nápoji a nechávají odstát. Proces vytvoří štiplavou, ale příjemnou vůni.

Tato macerovaná směs se v té době ukládá do ozdobných mističek, které se poté pokryjí bohatým květinovým aranžmá.

Svazky nemacerovaných sušených bylin a květin se také věší na vhodná místa, aby odháněly hmyz a zlé duchy a rozjasňovaly spoře osvětlené, ponuré místnosti.

Ženy si do oblečení schovávají malé sáčky naplněné potpourri, aby zamaskovaly tělesný pach, protože koupání a mytí není v té době každodenní záležitostí jako dnes.

Od jara do podzimu

Potpourri zažije rozkvět ve Francii, kde se od počátku 17. století průběžně sbírají jarní a letní květiny, které se nechají den či dva bez vody, aby částečně zvadly.

Pak se postupně skládají na sebe a jednotlivé vrstvy se zasypou hrubou mořskou solí, aby se usnadnil proces sušení. Během něj se přidávají další vrstvy a směs v průběhu měsíců často začne kvasit. Ani to není na škodu, protože se přitom uvolňuje specifická vůně.

Na podzim se do této nevzhledné směsi přidá koření, jako je například skořice nebo pomerančová kůra. Hotové potpourri se pak uloží do misek a rozmístí po domě.

V 19. století jsou sušené rostliny kombinovány s přírodními fixačními prostředky, které vůni vstřebají a postupně uvolňují, jako třeba kořen kosatce.

Potpourri se tak zvolna stává dekorací, kde se má spojit vůně macerovaných květin a bylin se sušenými rostlinami, které si zachovaly svůj tvar a barvu. Přidávají se i přírodní esenciální oleje.

Vlastní výroba je nejlepší

Dnešní potpourri se velmi liší od toho původního. Jen zřídka se dá najít takové, které je vyrobeno originálním způsobem, pokud se do výroby nepustíte sami nebo si ho nekoupíte od malého soukromého výrobce.

Moderní komerčně vyráběné potpourri je obvykle složeno z různých uměle obarvených listů a květů a jejich vůni simulují syntetické vonné oleje.

Stále více lidí se proto vrací k domácí výrobě těchto květinových směsí, které nejen krásně provoní místnost, ale také odradí různé škůdce i nevítaný hmyz a vytvoří krásnou domácí dekoraci.

Britský průzkum z roku 2015 identifikoval 455 druhů dnes používaných v potpourri včetně řas, hub a lišejníků. Sušené květiny mohou vydržet měsíce, ale i dvě desítky let, v závislosti na zvolené směsi a péči o ni.

Lodě plné květin

Název potpourri pochází z francouzštiny a v překladu znamená „shnilý hrnec“, což by mohlo odkazovat k původnímu postupu při výrobě této vonné směsi. Je však také dobovým francouzským překladem pro guláš, pocházející ze španělského města Burgos.

Jde o směs různých druhů surovin a ve španělštině jeho název zní olla podrida, což v tomto jazyce znamená totéž, co ve francouzském překladu.

A zatímco dnes se potpourri často ukládá do košíků a jiných otevřených nádob, ve Francii se vyráběly speciální vázy. Legendární je dvanáctikusová kolekce v podobě lodí z manufaktury v Sèvres nedaleko Paříže.

Tyto překrásné nádoby byly vyrobeny na přelomu 50. a 60. let 17. století a do dnešních dnů se jich dochovalo jen deset. Jedna patřila i slavné Madame de Pompadour (1721–1764), milence francouzského krále Ludvíka XV. (1710–1774).