„Ti, kteří doufají nalézt v knize pravdivou historii budou vskutku uvedeni v omyl,“ zuří Francouz Pierre Quarré, hrabě d´Aligny, když v roce 1700 listuje novým spisem, který líčí život jeho souputníka v boji, hraběte d´Artagnana.
Autora obratem označí za lháře.
Podle Quarrého by francouzský spisovatel Gatien de Courtilz de Sandras (1644–1712) za svůj 1500stránkový výtvor s názvem
„Paměti pana d´Artagnana, kapitánporučíka první kompanie Královských mušketýrů, obsahující věci zvláštní a tajné, jež se sběhly za vlády Ludvíka Velikého,“ zasluhoval „exemplární potrestání za to, že muži tak velkého významu přisuzuje všechna romaneskní dobrodružství.“
Jeho příběhy jsou prý „zhusta nehodné i mužů veskrze obyčejných.“ Quarré si zakládá na neposkvrněné památce svého velitele, kterého před 27 lety viděl umírat u dnešního nizozemského Maastrichtu.
Kde se Courtilz setkal s postavou Charlese de Batze-Castlemora, francouzského hraběte d´Artagnana (1611–1673), jehož nikdy nepoznal, a přesto detailně popisuje jeho život?
Sám rád vynáší na veřejnost pikantnosti z okolí francouzského krále Ludvíka XIV. (1638–1715). Za „odměnu“ proto dostává v roce 1693 šest let vězení v obávané pevnosti Bastila.
Jako její správci se během Courtilzova pobytu vystřídají dva francouzští mušketýři, kteří s d´Artagnanem sloužili: Françoise de Montlezun de Besmaux (asi 1620–1697) a Bénigne d´Auvergne de Saint-Mars (1626–1708). Právě oni jsou pro něj zdrojem informací.
Po více než 140 letech se s jeho knihou díky profesorovi historie Augustu Maquetovi (1813 – 1888) setká i francouzský spisovatel Alexandre Dumas starší (1802–1870) a přetvoří ji do románu Tři mušketýři.
Ten ale má se skutečným d´Artagnanovým příběhem málo společného…
Mládí zahalené tajemstvím
Mýtus: „Z očí mu padaly slzy jako hrachy, když se vydával na cestu vyzbrojen třemi otcovskými dary, to jest patnácti tolary, koněm a listem pro pana de Tréville,“ popisuje Charlesovo rozloučení s domovem Dumas.
Děj prvního dílu románu se odehrává v letech 1625–1628. Realita vypadá jinak.
O d´ Artagnanově odchodu z domova historikové neví nic, poprvé se s jeho jménem setkáváme až 10. března 1633. Francouzský král Ludvík XIII. (1601–1643) v Écouenu (nyní severní předměstí Paříže) právě sleduje přehlídku svých jízdních mušketýrů. Na seznamu účastníků najdeme i jméno Charles d´Artagnan.
Současný český historik Jiří Kovařík (*1950) uvádí, že se k mušketýrům mohl dostat „jedině jako voják-šlechtic, který už předtím sloužil ve Francouzských gardách, měl za sebou nějaký boj a upozornil na sebe.“ Snad upoutal pozornost někdy v letech 1625–1633.
Hledá přímluvu u mocných
Mýtus: „Pan de Tréville očekává pana d´Artagnana,“ oznamuje lokaj. Mladý Gaskoněc (pochází z oblasti v jihozápadní Francii) vzápětí projde předpokojem a vstoupí ke kapitánovi mušketýrů.
Ve skutečnosti by sotva hledal podporu u Jeana Armanda du Peyrer de Trévilleho (1598–1672). Ten totiž jednotce ještě nerozkazuje (Ludvík XIII. ho jmenuje jejím velitelem až 3. října 1634).
Přímluvu najde spíše u někoho z otcových známých v královských službách. Mohl to být diplomat Antoine III. de Gramont, hrabě de Guiche (1604–1678).
Kde se vzali tři přátelé?
Mýtus: Charles s přáteli Athosem, Porthosem a Aramisem společně slouží u mušketýrů. Údajně se s nimi setkává hned při svém přijetí u pana de Tréville. V realitě v sice všichni tři d´Artagnanovi kamarádi mají své reálné vzory.
V řadách mušketýrů je opravdu najdeme, nikdy ovšem nebyli pohromadě.
O Armandovi d´Athosovi (asi 1615–1643) existuje zmínka z roku 1640. Porthos se ve skutečnosti jmenuje Isaac de Portau (1617–1712) a jeho pozměněné jméno Portaut objevíme v sestavách vojenského ležení před Perpignanem a Lyonem.
Pro Aramise se stává předobrazem Henri d´Aramitz (asi 1620–1665/1674).
Bílá místa v životě
Mýtus: Známým příběhem z Dumasovy knihy je obléhání západofrancouzského přístavu La Rochelle a vyprávění o diamantových přívěscích, které francouzská královna Anna Rakouská (1601–1666) daruje z lásky anglickému vévodovi z Buckinghamu Georgi Villiersovi (1592–1628).
Armand Jean du Plessis, kardinál Richelieu (1585–1642) se svými intrikami snaží Annu zničit a d´Artagnan musí diamanty doručit zpátky do Anglie. Historka je smyšlená.
Těžko se mohl dostat do užšího styku s kardinálem Richelieuem, protože až do roku 1646 o něm ztrácíme zprávy. Není ale vyloučeno, že si první bojové ostruhy vydobyl v letech 1627 – 1628 při dobývání hugenotské bašty La Rochelle.
„Důstojnický patent dosud neměl, nanejvýš poddůstojnickou hodnost, nebo byl šlechticem ve službách někoho z mocných, Mazarina (kardinála), případně někoho z velmožů…“ snaží se Kovařík doplnit mezery v jeho životě z let 1633–1646.
