Stromeček, pod ním kupa dárků, při jejichž rozbalování znějí naplno koledy. Sváteční atmosféru pak dotvářejí červenobílé punčochy nad krbem a věnec na dveřích. Bez toho všeho by byly Vánoce jako dům bez základů.

Co takhle popřemýšlet, odkud se vlastně vzaly některé vánoční tradice a symboly?

Vánoční dárky

Staří Římané si dávají svíčky, ve středověku jsou „hitem“ drobnosti se symbolikou

Ačkoliv dnes je tradice dávání dárků pevně svázána s příběhem o mudrcích z východu, kteří dorazí do Betléma poklonit se a obdarovat novorozeného Ježíška, tradice dávání dárků během významných svátků žila svým vlastním životem dlouhá staletí před Kristem.

Navzájem se obdarovávají už staří Římané, a to během svých nejpopulárnějších svátků – Saturnálií, bujarých oslav slunovratu, konaných na počest boha Saturna. Slaví se od 17. prosince, trvají několik dní a v dárky se během nich proměňují hlavně hořící voskové svíčky, symbolizující temné zimní dny, respektive světlo v jejich tmě.

A když jsou následně Saturnálie křesťany přetransformovány do oslavy Vánoc, obdarovávání dárků zůstane.

Mikuláše slavit nebudu!

Do dnešních dárků ale mají ty tehdejší pochopitelně na míle daleko. Ve středověku mají podobu jakýchsi přívažků k posílaným přáním všeho dobrého. Jde zpravidla o drobné pozornosti v podobě toho, co se urodí, nebo doma vyrobí.

Nejde ale o žádný nahodilý výběr. Všechno má svůj význam. Například jablka značí zdraví a sílu, ořechy jsou symbolem dlouhověkosti a moudrosti a sladkosti naděje na sladký život. Zajímavé je, že po řadu staletí se obdarovávání koná 6.

prosince, na svátek sv. Mikuláše. Jenže ten reformátor Martin Luther (1483–1546) v protestantském Německu v 16. století slavit odmítne a začne prosazovat obdarovávání blízkých v předvečer svátku Narození páně, což se poměrně rychle ujme v celé Evropě.

Vánoční stromek

O vztyčení historicky prvního vánočního stromku se hádají Lotyši s Estonci

Za jakéhosi předchůdce současných vánočních stromků můžeme považovat ty ze středověkých pašijových her, pořádaných 24. prosince, na svátek Adama a Evy. Ozdobené jsou jablky, která představují zakázané ovoce z ráje, a oplatkami, symbolizující eucharistii a vykoupení.

Tak jako betlém si „rajský strom“ později najde své místo v domácnostech, přičemž jablka jsou nahrazena lesklými červenými kuličkami. Komu není po chuti tato verze, může si za kořeny vánočního stromečku zajet do lotyšské Rigy, kde na Radničním náměstí dokonce visí pamětní deska připomínající místo, kde v roce 1510 nechal první vánoční stromek vztyčit cech Černohlavců, svobodných obchodníků, majitelů lodí a cizinců žijících ve městě.

Ale pozor! Podle Estonců byl historicky první stromek postaven na náměstí v Tallinnu už v roce 1441.

Trendy stromek královny Viktorie

Pořádek do poněkud zamotané historie jednoho z hlavních vánočních symbolů se pokouší vnést Carole Cusacková, profesorka religionistiky na univerzitě v Sydney.

Podle ní je nejpravděpodobnějším domovem vánočního stromku Alsasko, region na tehdejším německém území. Premiérově vztyčen je tu v roce 1539 a tradice se velmi rychle rozšíří dál. Ve Freiburgu musí být v roce 1554 dokonce kácení stromků na Vánoce zakázáno.

Pak už jen stačí, aby si němečtí imigranti přenesli zvyk do nových domovů. V 18. století už tak vánoční stromky znají po celé Evropě. Do zbytku světa je pomůže dostat britská královna Viktorie (1819–1901), v té době určující trendy.

V roce 1848 totiž vyjde v novinách The Illustrated London News její ilustrace, jak spolu s rodinou stojí okolo rozsvíceného vánočního stromku.

Vánoční koledy

Původně zní během řady dalších svátků – na Hromnice či den sv. Řehoře

První vánoční nápěvy zní už ve 4. století v Římě. Jsou v latině a do dnešních koled mají hodně daleko. Za skutečné předchůdce „Štědrý večer nastal“ či „Narodil se Kristus Pán“ tak lze považovat spíše písně, které vzniknou ve 13.

století ve Francii, Německu a zejména v Itálii pod vlivem Františka z Assisi (1181/1182–1226). Původně koledy objímají daleko víc svátků než jen Vánoce. O výslužku se obcházením domů na vsi kromě Štědrého večera či na svátek svatého Štěpána koleduje na Hromnice (2.

února), den sv. Řehoře (12. března) či Velikonoce. Přitom kromě liturgických pějí koledníci i písně lidové.

Dál do světa díky poutníkům

Postupem času se ovšem výraz koleda ustálí hlavně v souvislosti s Vánocemi. Ve středověku se Evropou šíří s pomocí poutníků, krajánků, potulných muzikantů a dalších dobrodruhů, kteří si jejich interpretací vydělávají na chleba.

Velkou popularitu získají hlavně v zemích, kde se prosadí protestanské církve, které podporují hudbu. Mimochodem, v 15. století Poláci od Jednoty bratrské převezmou a přeloží velké množství staročeských koled.

Vánoční punčochy

Původně se věší na Mikuláše, ke Štědrému dnu se přidají až na začátku 19. století

Většinou červenobílé punčochy jsou v současnosti v řadě zemí neodmyslitelnou součástí vánočních tradic. Původně přitom náleží ke dni svatého Mikuláše, který se o ně s nejkrásnějšími svátky v roce začne dělit až na počátku 19. století.

Světec, sloužící jako předobraz západního Santa Clause a jemu podobných postav, ostatně stojí dle legendy za vznikem oblíbeného zvyku.

Svatý dobrodinec

Jednoho dne prý Mikuláš (270–343) na svých cestách zavítá do vesnice, kde vyslechne příběh nešťastného vdovce se třemi dcerami. Touží rodině nějak přilepšit, ví ale, že muž by jeho dary z hrdosti nepřijal, a tak se rozhodne pomoci tajně.

V noci hodí otevřeným oknem v jejich domě dovnitř tři pytlíky se zlatem, přičemž jeden náhodně přistane v punčoše, které si děvčata dají ke krbu uschnout. Podle druhé verze hodí Mikuláš do punčoch všechny tři pytlíky, a to záměrně.

Tak či tak se dívky ránu probudí a překvapeně zírají na všechno to bohatství. Díky němu se mohou vdát a žít šťastně až do smrti.

Nad krb, na kliku i k posteli

Od té doby věší hlavně děti nad krb, ale klidně i jen na kliku od dveří nebo k posteli punčochy v naději, že je přes noc navštíví svatý Mikuláš, potažmo Santa Claus a obdaruje je. Nakonec jsou pro tento účel vytvořeny speciální vánoční punčochy, často následně doplněné jmény členů rodiny, aby Santa věděl, která punčocha komu patří.

Vánoční věnec

Kruhový tvar symbolizuje pro křesťany věčný život a nekonečnou Boží lásku

Už od starověku symbolizuje věnec moc a sílu. Ať už v Římě nebo Řecku ho místní vládci často nosí na hlavě v podobě vavřínové koruny. Už tehdy jsou také věšeny na dveře, a to jako znamení vítězství. Používají se i během předchůdců Vánoc – Saturnálií, kdy slouží kromě dekorací také jako dárky.

V 16. století se jich ujmou křesťané, pro které jejich kruhový tvar symbolizuje věčný život a nekonečnou Boží lásku (proto se často používají při pohřbech svatých a mučedníků) a dají tak vzniknout adventním věncům.

Ty dnes slouží jednak k symbolickému odpočítávání čtyř týdnů adventu a pokud visí na dveřích, tak také jako jakási pozvánka Ježíše, popřípadě ducha Vánoc k sobě domů.