Byl téměř hluchý a jeho životní styl občas připomínal poustevníka. Navíc byl jeho život ohraničený letopočty 1857–1935. Může se někdo takový zaníceně dívat ke hvězdám? Ano, Konstantin Eduardovič Ciolkovskij je považován za průkopníka kosmického věku. I jeho úvahy o existenci mimozemských civilizací předběhly svou dobu.

Svůj život prožil v carském Rusku a později v Sovětském Svazu. To dalo jeho myšlenkám jistou izolaci. Ve dvacátých a třicátých letech se však informace o něm začaly šířit i do západní Evropy a Spojených států. Proslavila jej například jeho prorocká slova:

„Země je kolébkou lidstva. Lidstvo ale nemůže navždy žít v kolébce“.

Vesmírné skleníky i sci-fi

Ciolkovskij se již na přelomu 19. a 20. století zabýval úvahami o pilotovaných kosmických letech. O pár let později již řešil start kosmické rakety z libovolného tělesa ve vesmíru i budování vesmírných skleníků.

Bádal nad problémy aerodynamiky, konstruoval modely vzducholodí a letadel. Zároveň vkládal do svých výzkumů i prvky filozofie. Málo se bohužel ví, že Ciolkovskij rovněž psal i povídky žánru vědecké fantastiky.

Určitě nepřekvapí, že zdrojem inspirace pro výzkum vesmíru mu byly i romány francouzského spisovatele Julese Verna. Originální byly jeho názory na téma možné existence mimozemských civilizací.

V kontextu potenciální existence mimozemských civilizací dospěl Ciolkovskij k podobným závěrům, jaké později publikoval italsko-americký fyzik Enrico Fermi (1901–1951).

Jsme ve vesmíru sami?

Ciolkovskij připouštěl existenci mimozemšťanů, ale byl skeptický k tomu, že by je mohl pozemšťan byť jen zahlédnout, natož s nimi vejít v kontakt. Podle jeho názoru je vesmír plný života i rozumu. Lidé určitě nejsou ve vesmíru sami!

Proč tedy někdo zdvořile nezaklepe na pomyslné brány planety Země a nepředstaví se jako náš vesmírný soused?

Důvodem je prý fakt, že vyspělé bytosti nezasahují do života méně dokonalých světů, které se zatím pachtí na základních stupíncích mravního a technického vývoje.

V tomto směru se Ciolkovskij velmi přiblížil pojetí takzvaného Fermiho paradoxu, který se v současné vědě často cituje. Co myslíte?

Pokud by nyní mohl Ciolkovskij strávit s lidstvem 21. století jeden jediný den, opravil by svoje tvrzení o neviditelnosti mimozemšťanů, nebo by dál trval na svém?