Domů     Subkultury: Život s černou patkou, bradkou nebo na drogách?
Subkultury: Život s černou patkou, bradkou nebo na drogách?
23.1.2019

„Tak na blázny. Ztracené existence. Rebely. Potížisty. Na ty, co nezapadají do šablony. Na ty, kteří vidí věci jinak,“ řekne jednou beatník Jack Kerouac. Vyrůstá v době, kdy se novátorství příliš nenosí. A každý, kdo pluje proti proudu, pluje zkrátka špatně.

Odlišují se vzhledem, pouští si do uší jinou hudbu, mají jiné představy o chování. A je jim to úplně jedno. To, že vyčnívají z davu, si naprosto užívají.

Zatímco jedni si libují v dlouhých natupírovaných vlasech, druzí zase rádi nekončící intelektuální konverzace a kostkované košile. Svět se neustále vyvíjí a my s ním. Proč si proto dělat násilí, když nechceme zapadnout?

Nepochopení tuláci

Kdo: beatníci

reklama

Éra: 50. léta 20. století

Jsou znudění a škatulkovaní už od 50. letech 20. století. Ostatně samotné slovo beat má slangový překlad jako zbitý a vyčerpaný.

Zatímco americká společnost dává přednost pohodlnému způsobu života, který sestává nejlépe ze studia, vysněné práce a potom vegetění v řadovém domku s pečlivě upravenou zahrádkou, oni ne. Ze života chtějí vyždímat maximum, toulají se, experimentují.

S alkoholem, drogami, promiskuitou. Civilizační vymoženosti je nezajímají, stejně tak peníze.

Americká idylka? Blbost

Vše odstartuje dvojice Allen Ginsberg (1926–1997) a Jack Kerouac (1922–1969). Oba pánové, nezávisle na sobě, vydávají díla, která se stanou jakousi biblí jejich následovatelů.

Z Ginsbergovy básně Kvílení (1956) a Kerouacova románu Na cestě (1957) na čtenáře přímo křičí touha se vymanit z pravidel. Americký sen je ideologický hnus. Potřebují peníze? Vydělají si je. Je jedno jak, je jedno kdy.

I kdyby měli dělat tu nejodpornější práci. Mnoho z beatníků usedá k tužce a papíru. Slova hážou na papír, jak je napadne, s přehnanou stylizací se nezaobírají. Stejně tak vulgarismy.

Odlišnost Spojených států poznávají stopem, na ulici je nejde přehlédnout pro zmuchlané oblečení, divoké vousům a zastřený výraz. Aniž by to sami tušili, svým postojem přispějí ke vzniku hnutí hippies.

Bohémové, kteří se bouří proti přesně nalinkovanému životu. To je generace Allena Ginsberga.
Bohémové, kteří se bouří proti přesně nalinkovanému životu. To je generace Allena Ginsberga.

Příroda jako stimulant

Kdo: hippies

Éra: 60. léta 20. století

Rok 1967, západ USA. V Golden Gate parku v San Franciscu se právě koná happening proti zákazu LSD. Účast je hojná, sejde se tu na 25 000 lidí. Stárnoucí beatnická generace se právě tady a teď probouzí do své mladší, životem a květinami překypující podoby.

Rodí se hippies, kteří hlásají lásku, mír a svobodu. Jsou mladí, vzdělaní, z dobře situovaných rodin, zároveň ale zhnusení rasismem, válkou ve Vietnamu či konzumem, upřednostňují prostý život po vzoru indiánů.

Co na tom, že jsou sem tam něčím nadopovaní nebo zkouření. Právě strhávají obrovskou světovou lavinu.

Barvy a vůně marihuany

Působí jako éterické bytosti, plující po ulicích v batikovaných hadrech. Barvy jsou jejich nábojem, celou parádu doplňují o změť náramků, šátků nebo korálků lásky. Všichni bez rozdílu mají dlouhé vlasy, nosí stejné oblečení.

Volné zvonáče spolu s vytahanými svetry jsou jakýmsi předchůdcem dnešní unisex módy. Americká společnost však jejich volnosti a rovnosti příliš nevěří. Mnohdy dostávají pořádnou nakládačku a jejich sluníčkaření jim úřady zakazují.

Podle většiny usedlíků jde jen o neustále sjeté povaleče bez jakýchkoliv cílů a ambicí. Cestují jako šílení, nejčastěji v pomalovaných, zrezlých minibusech značky Volkswagen. Kromě drog a sexuálních radovánek jsou jejich zábavou i hudební festivaly.

Naprostou peckou a mementem éry se stane Woodstock, uspořádaný 15.–16. srpna 1969, kde se sejde na 800 000 lidí a 32 vystupujících umělců včetně Joan Baezové (*1941), Janis Joplin (1943–1970) nebo Jimiho Hendrixe (1942–1970).

„Máničky“ jsou od té chvíle k vidění snad všude. Dnes jde však o velkou raritu.

Hippies neboli květinové děti připomínají svým vzezřením éterické bytosti.
Hippies neboli květinové děti připomínají svým vzezřením éterické bytosti.

Intelekt a asymetrie

Kdo: hipsteři

Éra: 90. léta 20. století

Všechno, co frčí, správného hipstera nezajímá. Je rád sám, zahloubaný, jde v protisměru. Než aby se zařadil ke stádu, radši podlehne kouzlu kapely, která odehraje třeba jen jediný koncert a najde si knihu od autora, kterého nikdo nezná.

Svůj ideál spatřují hipsteři v beatnících. I samotný Kerouac se jim věnuje ve svých knihách. Jednoduše volní jako ptáci, když se jim někde nelíbí, prostě si sbalí fidlátka a jdou jinam. Novodobé hnutí se ale probouzí k životu teprve v 90. letech 20. století.

Chytrý pán s brýlemi

Samotný název „hipster“ bývá vykládán jako vášnivý milovník jazzu. Stejně jako v minulosti i tady jde o reakci na pohodlný život střední třídy. Tehdy si na sebe poprvé oblékají typické kostkované košile, nasazují brýle, pěstují vousy.

Začínají se poflakovat po kavárnách, odmítají pětidenní pracovní týden a nákupy v obchodních centrech. Nad přehnanými stylizacemi a pozérstvím bez větších servítek ohrnují nos.

Na druhou stranu jsou však nesmírně vzdělaní, není nic, co by uniklo jejich intelektuálnímu oku. Nechybí jim ani odvaha, často jsou proto zarytými ekology, bojujícími za lepší životní prostředí či třídění odpadu. Zálibu nachází také v umění a v tzv. vintage stylu, kdy obdivují vše, co se jen trochu stihlo smísit s modernou.

Hipsteři jsou známí pro svůj originální styl a dlouhé intelektuální debaty.
Hipsteři jsou známí pro svůj originální styl a dlouhé intelektuální debaty.

Emoce jako přednost

Kdo: emo

Éra: počátek 21. století

Za pomoci tupírovacího hřebene vytvořit hodně silné a pevné háro s obří patkou, tlustou, černou linkou zase smutný look. Je to hlavně výrazný make-up, který příznivce emo na první pohled odlišuje od ostatních. Za ním se však skrývají citlivé, vnímavé duše, které rády kreativitu.

Odstrkovaní smutní klauni

Vůči společnosti jsou tolerantní, netouží po revoltě ani vzdoru. Na předstíranou lehkost bytí ale přesto reagují po svém, a to právě za pomoci skepse a smutku.

V jejich očích není smrt nepřítel a strašák, což dávají najevo kreslením lebek, jakýmsi mučením plyšáků nebo postaviček, kterým chybí jednotlivé části těla. Ke všemu však přistupují s nadsázkou. Svoji orientaci nejčastěji neřeší.

Podle psychologů má jejich subkultura i jisté terapeutické účinky. Nehrozí totiž, že by se jedinci naváděli k nezákonným kouskům. Příklon k emo má ale vždy skrytý, a pro člověka důležitý, emocionální podtext.

V očích ostatních subkultur jsou k smíchu, často jsou proto prezentováni jako ubrečené chudinky, které touží jen po krvi a ostrých žiletkách, v nichž hledají útěchu.

Citlivost, ta je pro emo klíčová. Ne náhodou vznikne jejich název z anglického emotions.
Citlivost, ta je pro emo klíčová. Ne náhodou vznikne jejich název z anglického emotions.
Zdroje informací a fotografie
reklama

Související články
Lifestyle
Když ženy nosily kapsy pod sukní: Muži měli kapsy, dámy tajné zavazadlové prostory
Představte si, že chcete vyrazit z domu, ale nemáte kam dát klíče, peněženku, kapesník ani mobil. Jenže mobil ještě neexistuje a kabelky také nejsou samozřejmostí. Přesně tak vypadá ženská móda v 17. a 18. století. Dámy tehdy nosí samostatné kapsy uvázané kolem pasu, které si schovávají pod sukní. Někdy jsou tak velké, že do nich […]
Lifestyle
Proč si muži a ženy zapínají oblečení jinak? Za všechno údajně může ješitný Napoleon!
Vezmete do ruky pánskou košili a knoflíčky má na pravé straně. Sáhnete po dámské halence a najednou je všechno obráceně. Náhoda? Módní rozmar? Nebo snad tajné spiknutí krejčích, kteří chtějí lidstvu komplikovat život? Důvod sahá hluboko do historie a nabízí hned několik překvapivých vysvětlení. Jedno z nich dokonce posílá do hry samotného Napoleona I. Bonaparta! […]
Lifestyle
Kurt Cobain a Nirvana plná bolesti
Není roku, kdy by svět nešokovala zpráva o sebevraždě nějaké celebrity. Zdánlivě nepochopitelném činu někoho, koho miliony lidí obdivují, vzhlížejí k němu a často mu i závidí. V roce 1994 to byl frontman skupiny Nirvana. Svět se roztočí rychlostí, ze které zpěvák Kurt Cobain (1967–1994) dostává závratě. Album Nevermind katapultuje neznámou kapelu Nirvána na vrchol popularity, […]
Lifestyle
Proč je v jednom bytě útulno a v druhém jako na nádraží? Tajemství psychologie prostoru
Dva obýváky, stejná sedačka, stejný konferenční stolek, dokonce i totožná televize. A přesto se v jednom člověku okamžitě rozhostí příjemný pocit, zatímco v druhém má chuť zkontrolovat odjezdové tabule a pokračovat někam dál. Útulnost totiž nekupujeme v obchodě s nábytkem. Vzniká ze hry světla, barev, materiálů, zvuků a také lidské psychiky. někdy rozhoduje i zdánlivá […]
historie
Rituály, které přežily staletí: Proč saháme na dřevo, křížíme prsty a házíme mince do vody?
Říkáme „čau“, aniž bychom tušili, že se zdravíme jako benátští sluhové. Klepeme či saháme na dřevo, když nechceme přivolat neštěstí, křížíme prsty pro štěstí a házíme mince do fontán, aby se nám splnila přání. Některé zvyky provázejí lidstvo celé generace, jiné mají překvapivě mladé kořeny. Jejich původ se postupně ztrácí v mlze dějin, ale jejich […]
Slavné pochoutky, které vznikly náhodou I.
Když se zakousnete do sušenky s čokoládou anebo chroupete nachos, nejspíš vás ani nenapadne přemýšlet nad tím, kde a proč vlastně vznikly. U mnoha známých pokrmů zafungovalo umění improvizace, u jiných zapracoval čas a u dalších třeba jen vnější vlivy… U mnohých jídel platí, že za jejich skvělou chutí a všeobecnou oblíbeností stojí zručný kuchař, […]
Když před soudem stojí mrtvý papež! Doslova
Svět je v devátém století rozhárané místo. Na troskách antické říše vrůstají nová království. Jenže i ta se rozpadají a o zbytky se perou nové státní útvary. Spory mezi Západořímskou a Východořímskou říší otřásají i Římem a papežům jde najednou víc o politiku než o víru. Šikovným politikem je i Formosus (asi 816–896). Straní vládcům z východní […]
9. 9. 9: Den krvavé bitvy v Teutoburském lese
Vzduchem zasyčí podivný zvuk. Několik vojáků se ohledné a vidí, jak se jeden z jejich druhů kácí k zemi. Když otočí hlavou ke stromům, po útočníkovi zbydou jen polámané větve. Než se stačí rozejít, přichází další útok. Nikdo z nich se z temného hvozdu nedostane živý. Město Bramsche leží na severozápadě Německa, jeho součástí je také bývalá víska Kalkriese. […]
Nenechte si ujít další zajímavé články
Ferdinand I. zatrhl šizení na tržištích
historyplus.cz
Ferdinand I. zatrhl šizení na tržištích
„Prvotřídní kvalita, dovoz z Itálie,“ přesvědčuje kupec s látkami bohatou pražskou měšťanku. Žena pečlivě osahává štůček mušelínu. „Vezmu si pět loket,“ prohlásí. Kupec rychle naměří požadovanou délku. Pořádný kus mu přitom zůstane za prsty…   „Na šaty ho bude málo, milostpaní. Stačí jenom na sukni,“ zhodnotí švadlena množství růžového mušelínu. „Ošidili vás, podívejte.“ Vezme do ruky dřevěnou
Krvavé maltské podzemí a tajemná Petra
enigmaplus.cz
Krvavé maltské podzemí a tajemná Petra
V oblasti Paola na předměstí hlavního města La Valetta na Maltě se v roce 1902 dostala skupina dělníků do problémů. S několika se při rozbíjení skal propadla zem. „Dostaňte nás odsud, něco tady je,“ z
Historické Boskovice: Procházka od hradu k zámku
epochanacestach.cz
Historické Boskovice: Procházka od hradu k zámku
Návštěvou jednoho města si snadno zajistíme program třeba na celý víkend. Boskovice totiž nabízejí hned dvě významné architektonické památky, vzdálené od sebe jen půl kilometru. A tak se vydejme za hradem i za zámkem do krásné jihomoravské krajiny. Trhová osada Boskovice na okraji Drahanské vrchoviny vznikla někdy ve13. století, a už v roce 1313 kronikáři zaznamenali
Pátrání po nacistickém zlatě: Je ukryté pod hladinou německého jezera?
epochalnisvet.cz
Pátrání po nacistickém zlatě: Je ukryté pod hladinou německého jezera?
Nad vodou se převalují chuchvalce mlhy, ze kterých se náhle vynoří siluety několika člunů. Mají velmi podivnou posádku. Dobře živení, po zuby ozbrojení muži v černých uniformách a na straně druhé: zubožená těla oblečená v chatrných vězeňských hadrech. Co tato přízračná scéna znamená?   Je jaro roku 1945, druhá světová válka se chýlí ke konci. Jezero Stolpsee
Provozovatel: RF HOBBY, s. r. o., Bohdalecká 6/1420, 101 00 Praha 10, IČO: 26155672, tel.: 420 281 090 611, e-mail: sekretariat@rf-hobby.cz