Mladá žena Clodia Laeta se choulí zimou zazděná v podzemní kobce. Nezbývá jí, než čekat až ji vysvobodí milosrdná smrt. Proč dostala tak krutý trest? Pracovní povinnosti vestálky přece nijak neporušila…  

„Antonius ví, že jsem nevinná,“ volá zoufale mladá žena jménem Clodia Laeta, když ji vláčejí městem.

Většina kolemjdoucích věří, že Clodia mluví pravdu, a naopak císař Marcus Antonius Caracalla (188–217) lže, když ji veřejně obviní z obscénnosti. Přesto se raději dívají jinam. „Ještě živi jsou neseni na márách v pohřebním průvodu, v němž jdou jejich přátelé a příbuzní, kteří truchlí pro někoho, jenž je již mrtvý.

Jsou neseni až ke Collinské bráně a zazděni do hrobu, jenž byl vystavěn v podzemní části zdi,“ líčí historik Dionýsios z Halikarnassu (asi 54 př. n. l. – 8 n.

l.) hrůzný rituál pohřbu zaživa. Podobný teď čeká i vestálku Clodii. S dalšími třemi kněžkami se stane císařovou obětí.  

Konzul dává přednost dívkám 

Na Foru Romanu stojí v roce 211 n. l. dvacet šestiletých děvčátek z urozených rodin. Napjatě čekají, jestli kněz pontifex maximus losem vytáhne jejich jméno.

Štěstí ale má jenom šest z nich. Vyvolené dívky se stanou vestálkami a zavážou se třicet let pečovat o posvátný oheň v chrámu bohyně Vesty, ochránkyně domácího krbu. Během své služby musí zůstat pannami.  

Sbírají vodu z pramene 

Prvních deset let se učí svým povinnostem, sbírají vodu z posvátného pramene na Palatinu a připravují molu, mouku pro rituální obřady. Za odměnu získávají privilegia, o nichž se jiným ženám může jenom zdát.

Mohou spravovat svůj majetek bez souhlasu poručníka, na ulici jim musí uhnout i sám konzul a v aréně mají vyhrazená nejlepší sedadla.  

Krutá pomsta kvůli impotenci 

Právě v aréně zřejmě upoutá zrak císaře Caracally jedna z pohledných vestálek. Zálibně se po ní poohlíží a po představení za ní zajde.

Pohledná Clodia ale před ním cudně sklopí oči. „Složila jsem slib čistoty,“ šeptne. „Tak ty mně nechceš? Ještě si to vyřídíme,“ rozzuří se císař, když mu dívka není po vůli.  

Zazděná zaživa 

Podle mínění římského historika Cassia Dia (asi 150–235 n. l.) jeho návrhy buď odmítla, nebo Caracalla neuspěl kvůli impotenci. Ona a tři další kněžky neujdou kruté pomstě.

„Dvě vestálky byly popraveny, možná proto, že věděly, co se odehrává mezi Caracallou a Clodií.

Jiná se zabila skokem ze střechy svého domu,“ líčí Matyszak. Pokud kněžka zanedbala své povinnosti nebo porušila panenský slib, čekalo ji zazdění zaživa.