Zatímco před zhruba čtyřiceti lety mohl člověk narazit v evropských lesích na mnoho vzácných rostlinných druhů, dnes je jejich zastoupení tak tristní, že i odborník má problémy je vyhledat.
K ubývání vzácných rostlin, mezi které se řadí např. jednokvítek velekvětý (Moneses uniflora), zimozelen okoličnatý (Chimaphila umbellata) či plané orchideje, dochází zejména v důsledku ústupu těm hojnějším druhům.
Dlouhodobě narůstající koncentrace dusíku v krajině rostlinám rovněž příliš nepřispívá, jak potvrdil mezinárodní tým vědců sdružený kolem databáze časových změn lesní vegetace forestREplot, kterou spoluzakládali výzkumníci z Botanického ústavu AV ČR.
Fosilní paliva a nadměrné hnojení
„Dusík je jednou z klíčových živin pro rostliny. Zejména kvůli spalování fosilních paliv a nadměrnému hnojení v zemědělství je ho však nyní v krajině přebytek. To svědčí rostlinám, které jsou na dusík náročné.
Jde však hlavně o různé plevele, v lesích třeba některé ostružníky nebo třeba netýkavky,“ vysvětluje Radim Hédl, vedoucí oddělení vegetační ekologie Botanického ústavu AV ČR v Brně.
Změna v přírodě
Odborníci analyzovali záznamy z vegetačních ploch v opadavých lesích v 68 lokalitách Evropy a porovnávali, jak se v nich v posledních desetiletích změnilo zastoupení více než tisícovky rostlinných druhů.
„Dusíkaté depozice jsou jedním z hlavních antropogenních faktorů, které nám mění biodiverzitu. Pokud nepřehodnotíme strategii ve využívání fosilních zdrojů, o vzácné druhy rostlin přijdeme,“ uzavírá Hédl.
