Strach je jedna z nejstarších emocí. Sžíravý a nepříjemný pocit je reakcí na nebezpečí, ať už potenciální či aktuálně hrozící. Bát se ovšem není na škodu. Strach ochránil lidstvo i další živočišné druhy od vyhynutí.

Množství objektů budících obavy i intenzita prožívaného strachu se liší podle věku. Nejvýraznější rozdíly lze pozorovat u dětí různého stáří. Rozdíl je patrný též mezi pohlavími.

Psycholožka Eleanora Gulloneová ve své práci zmiňuje, že chlapci a děvčata se v prožívání strachu odlišují.
Chlapci se bojí více: poranění, selhání, které je vystaví posměchu, strašidelných snů a fantastických příšer.
Naproti tomu děvčata mají spíše strach ze tmy, podivných zvuků, neznámých objektů, cizích osob, únosu, myší, hadů či strašidelných domů. Na základě provedených výzkumů lze konstatovat, že děvčata mají vyšší počet důvodů ke strachu. Zároveň u nich intenzita strachu bývá vyšší než u chlapců.

Jak dokazuje kanadská studie, prožívání strachu je různé mezi pohlavími i v dospělosti. Kanadští výzkumníci se zaměřili na strach ze stomatologického ošetření. Výzkum prováděli dotazníkovou metodou mezi občany Toronta. Dospěli k výsledku, že ženy prožívají větší strach ze zubaře než muži. Obdobný finský výzkum se zaměřil na strach pacientů ze zavedení bypassu. Vyšší intenzita prožívaného strachu byla shledána opět u žen.

Obdobně jako nás bolest donutí vyhledat pomoc lékaře, i strach vyvolává určité reakce. V závislosti na tom, z čeho pramení, vyvolává u jedince snahu vyhnout se ohrožení, uniknout, nebo případně zaútočit. Strach mobilizuje organismus. Pocit rozrušení je bezprostřední poplachovou reakcí na aktuální hrozbu.

Profesor Jiří Mareš z Lékařské fakulty Univerzity Karlovy v Hradci Králové se zabýval ve své studii strachem z bolesti. Došel mj. k závěru, že souvisí s časovou vzdáleností od očekávaného okamžiku bolesti. V jeho vzorku se nacházelo bezmála sedm desítek dětí ve věku 8 až 14 let.

62 % z nich potvrdilo, že má nejčastěji strach z očekávané bolesti. Mareš se dotazoval na stomatologické vyšetření. Jak se návštěva zubaře blíží, pociťovalo strach čím dál více dětí.

Několik dní před vyšetřením se bálo 10 % z nich, v čekárně začalo pociťovat strach 5 % dětí, vstupem do ordinace další 3 %, usazením do křesla 22 %, při zahájení vyšetření se začalo bát dalších 10 % a v okamžiku zahájení samotného výkonu, tj. například uchopením vrtačky či injekce 12 %.

Přílišné prožívání strachu blokuje komunikaci. Ukázalo se, že více než čtvrtina dětí ze zkoumaného vzorku si kvůli obavám nepamatovala nic podstatného z toho, co jim zdravotnický personál v ordinaci říkal.

Mareš také zjišťoval, zda bolest, kterou děti v zubařském křesle protrpěly, odpovídala míře strachu z ní. Téměř dvě třetiny dětí uvedly, že se jimi očekávaná intenzita bolesti nepotvrdila. Menší skupinka dětí (12 %) však zažila bolest větší, než na kterou se připravovala.