Egyptské tržiště pulzuje životem. Lidé se vydávají na nákupy. Využívá toho i kluk, drobný zlodějíček. Stačí chvilka nepozornosti a ovoce mizí v jeho kapse. „Chyťte ho!“ vykřikne trhovec na nedaleko stojícího strážce pořádku.

Ten má ale zrovna plné ruce práce, a tak pošle za hříšníkem svého chlupatého podřízeného – opici!

Zlodějíček utíká pryč a za ním se pustí po čtyřech statná opička. Za chviličku ho dostihne. Chmaták se snaží se zvířetem prát, ale má to marné. Opice ho kousne, je na to vycvičená. Kluk zavyje bolestí.

Ze spárů agresivního zvířete ho osvobodí až jeho pán, strážce pořádku. Hříšníka trest nemine. Krást se přece nemá! Cvičení paviáni běžně slouží na egyptských trzích jako hlídací psi a dokážou i pronásledovat toho, na koho jim jejich pán ukáže.

Asistent na stíhání zločinců Už kolem roku 2500 př. n. l. využívají Egypťané strážce pořádku, které můžeme označit za předchůdce dnešní policie. Podle některých pramenů je dokonce zavádí už mýtický faraón Meni, který žil někdy v období 3100–3000 př. n. l.

Existují dokonce i čtyři posádky jakési pohraniční policie, které spolu udržují spojení pomocí hlídek na oslech. Protože sami egyptští strážci nezvládnou všechno a nemohou se neustále honit za provinilci, dostanou k ruce i asistenty z živočišné říše, opice.

Egypťané si brzy všimnou inteligence těchto zvířat a úspěšně je cvičí pro své účely. „Pro nás je poněkud neobvyklé, že egyptští strážci pořádku nasazovali při stíhání zločinců místo psů opice,“ poznamenává k tomu současná publicistka Stanislava Jarolímková.

Recept na výchovu zlobivých dětí Už v době Staré říše (2700–2181/2160 př. n. l.) i mnohem později se opice chovají také jako domácí mazlíčci. Dostávají příznačná jména a jsou považovány za členy rodiny.

Výjimkou není ani rodina písaře Amennachta, jehož žena právě vykoukne na zápraží domu. Dívá se, co dělá její malý potomek a uklidněná zajde dovnitř. Venku zůstává s jejím malým synem opičák zvaný „Silák“.

Pošťuchuje se s ním a postará se tak chlapci o zábavu. Paní domu to vyhovuje, i když si rodina musí držet dalšího sluhu, který se stará o potravu pro opičáka a dohlíží i na hygienu tohoto domácího miláčka.

Výdaje ale rodinu vysoce postaveného a váženého písaře nezruinují. „Pořiďte mu také opici, určitě se zklidní,“ doporučí dokonce písařova manželka známé, která si neustále stěžuje na svého zlostného synka.

Návod na to, jak s pomocí opice zabavit neposedné potomky, zřejmě funguje…

Ztělesnění boha vědění Paviáni navíc mají v egyptské společnosti výjimečné postavení a úctu. Vzniká dokonce kult opice ve spojení s bohem Thovtem, ztělesněním vědění, moudrosti a poznání. Kult boha Thovta, který se často zobrazuje v podobě paviána někdy i s psací tabulkou a rydlem, se rozšiřuje po celém Egyptě.

Není proto vůbec výjimkou, když Egypťané mrtvá zvířata mumifikují, nebo pro ně chystají nákladné sarkofágy.

Kromě toho se opice stává i posvátným tvorem boha slunce Re. Jeden sluneční hymnus z doby egyptské Nové říše (1550–1069 př. n. l.) dokonce tvrdí, že právě opice vzdávaly křikem hold vycházejícímu slunci.

Není divu, paviáni jsou svým hlasitým voláním pověstní. Devět opic prý otevírá bránu, kterou proplouvá bárka slunečního boha Re, když se vrací ze západu zpátky na východ.