Onoho nedělního rána počasí posádce příliš nepřeje. Je zima a fouká silný vítr. Milan Rastislav Štefánik spěchá ke stroji za ostatními. Letadlo Caproni 450 mají řídit dva zkušení piloti – poručík Giotto Mancinelli-Scotti a četař Umberto Merlini.
K ruce bude ještě mechanik-radista Gabriele Aggiusti. Píše se 4. květen 1919.
Přestože je posádka přesně dána, není dodnes stoprocentně jasné, kdo stroj vlastně řídil. „S největší pravděpodobností seděl Štefánik vpředu na místě pozorovatele.
Není ale vyloučeno, že si Štefánik (1880–1919) na poslední chvíli přesedl na místo levého pilota.
S tím, že stroj bude řídit poručík Mancinelli-Scotti, jen při klidném letu a snad symbolicky při přistání v Bratislavě Štefánik,“ popisuje generál Luigi Piccione (1866–1942), k čemu došlo vyšetřování.
Přetržený drát
V osm hodin sedm minut ráno se konečně letadlo odlepí od ranveje. Teprve až po dvou hodinách letu je ale o startu posádky poslána zpráva do Bratislavy. Proč? Snažil se Štefánik přesný čas svého letu utajit?
Let neprobíhá úplně hladce a první potíže se objeví už před Vídní. „Kolem táhla kormidla byl ovinutý přetržený drát,“ píše se v nalezeném zápisníku mechanika. Posádka problém zřejmě nevyhodnotí jako vážný a rozhodne se v cestě pokračovat.
Půda je rozmáčená, den před plánovaným letem vydatně pršelo a travnaté plochy se proměnily v bahniště. Nikdo se ale neobtěžuje nepřízeň počasí do Campoformida, odkud stroj se Štefánikem odstartoval, ohlásit. Pilot provede první neúspěšný pokus o přistání.
Několik dlouhých minut krouží nad Bratislavou a čeká, až bude moci přistát na jiném místě. Konečně dostal povolení a jde znovu na věc. Štefánik pevně svírá madla svého křesla a ostatní členové posádky lehce znervózní.
Další pokus o přistání se nezdaří, pilot se snaží se strojem opět nabrat výšku, ale něco se pokazí. Stroj se nakloní a nosem se zřítí k zemi. Ozve se rána oznamující, že životy celé posádky na místě vyhasly.
Šetření tragédie
Okamžitě se rozjíždí vyšetřování. Byla to nešťastná náhoda, nebo se chtěl někdo Štefánika zbavit? Ve hře je i možnost, že nehodu zavinil Štefánik sám.
Simulace, kterou provede na Slovensku odborná společnost, ukáže, že se Štefánikovo letadlo při přistávání, když dělal poslední okruh okolo primitivního letiště, sklouzlo po křídle dolů.
Důvodem bylo, že letadlo bylo poměrně nevyvážené, mělo rozměr křídel 24 metrů, ale bylo dlouhé jen deset metrů, takže se neudrželo, protože vrtule, které poháněly stroj, nestačily naplnit vzduchovou mezeru, jež vznikla prudkým otáčením.Co když ale vliv počasí a nevhodná konstrukce letadla jsou jen dílo náhody, která pomůže zakrýt to, co se skutečně onen den odehrálo?
V roce 1927 obdrží Tomáš Garrigue Masaryk (1850–1937) dopis s žádostí o opětovné prošetření celé události.
„Jel jsem tehdy na kole k místu neštěstí a viděl jsem, jak měl jeden z Italů prostřelenou hlavu,“ líčí svědek Michal Lechta v psaní prezidentu republiky. Ten sice Lechtu osobně nepřijme, ale nařídí tragédii znovu vyšetřit.
Ke zvláštním výsledkům se však nedobere a tvrzení, že by na letadlo střílelo omylem naše vojsko v domnění, že pálí po maďarském letounu, se nepotvrdí.
Nedobré vztahy?
Byl by ale Štefánik natolik zoufalý, aby si naplánoval skoncování se životem a na onen svět s sebou vzal tři nevinné lidi? Co když mají komplikace během letu poukázat na cizí zavinění?
Velmi dlouho se spekuluje o tom, že Štefánik nemá příliš vřelé vztahy s Edvardem Benešem (1884–1948) a Masarykem. Samozřejmě na veřejnosti jsou schopni zachovat formu, ale za zavřenými dveřmi se k sobě rozhodně nonšalantně nechovají.
Ostatně i bezprostřední reakce Masaryka na tragédii je více než chladná. „To je dobře,“ okomentuje Masaryk na obědě u ministra vnitra Antonína Švehly (1873–1933), který se koná právě 4. května, telefonní sdělení, že Štefánik je mrtev.
Mohla přijít českým státotvůrcům Štefánikova smrt vhod? Přestože se skládanka jeví poměrně jasně, možná její jednotlivé dílky zapadají až příliš snadně a pravda je někde zcela jinde.
