„Je to šejdíř a jenom nám kazí zisky,“ stěžuje si na počátku 16. století sládek královéhradeckého pivovaru. Od té doby, co Vilém II. z Pernštejna zakládá pivovary a nabízí přebytky zlatavého moku i v okolí, mají hradečtí smůlu.
Nejsou schopní mu konkurovat a jejich podnik se sotva drží na nohou.
Šlechtic Vilém II. z Pernštejna (1436–1521) se na konci 15. století stává jednou z opor českého krále Vladislava Jagellonského (1456–1516). Panovníkovi půjčuje peníze a na oplátku dostává výborné podmínky pro své podnikatelské aktivity.
V roce 1491 kupuje Vilém město Pardubice, ve kterém buduje novou rodovou rezidenci. V 90. letech 15. století zde probíhá mohutná přestavba.
Staví zámek
„Rozsáhlé terénní úpravy, navážky zeminy a změny vodních toků předcházely výstavbě nového panského sídla i rezidenčního města. Nejen zámecký areál, ale i vlastní město vznikalo pod dohledem Pernštejnových úředníků a do značné míry také na vrchnostenské náklady,“ popisuje průběh budování současný český historik Petr Vorel. K Vilémovu hospodářskému impérium mezi Hradcem Králové a Chrudimí s centrem v Pardubicích patří velká část východních Čech. Na Moravě přitom vlastní dědictví po svém bratrovi Vratislavovi kolem hradu Pernštejna a později přikupuje další pozemky.
Prodává přebytky vína
„Odkud je to nádobí?“ optá se jednou Vilém při hostině svého číšníka. Když se dozví, že bylo koupeno v sousedním Hradci na trhu (dnešní Hradec Králové), rozzlobí se. „Zboží, které se dá vyrobit doma, nebudete dovážet odjinud,“ přikáže. I obyvatelé menších poddanských měst na jeho panstvích si proto dokážou poradit s řemeslnou výrobou. Není pro ně problém utkat sukno, uvařit pivo nebo vykovat zbraně. Pernštejnovy moravské statky zase zajistí přísun vína.
Lahodného moku je tolik, že ho nestihne vypít ani celý Vilémův dvůr. Prodává se tedy ve městech na pernštejnských panstvích.
Nejvíc vynášejí rybníky
Dovozci ze sousedství, především z Hradce Králové a Chrudimi, kteří měli ve zvyku prodat své hospodářské přebytky na pernštejnských územích, teď mají smůlu. Vilém si se svým zbožím vystačí sám. Zdatný podnikatel skupuje pozemky, buduje hospodářské dvory a velmi aktivní je i na trhu s pivem.
Vytváří jednoduchý systém. Výrobu piva nechává na poddanských městech a sám jenom shrábne poplatky. Investice soustředí hlavně na rybníkářství, obor, který mu vynáší nejvíce. Staví i umělé vodní nádrže.
Úspěch budí závist
„Před několika lety začal v Čechách obchodovat s vínem, šmejdířským zbožím a i jinak sahal městům v jejich živnosti a měl z toho veliké zisky. Po něm se toho chytili i další páni a zemané a snažili se tak oslabit, ožebračit a zničit městský stav,“ píše pardubický městský kronikář po Vilémově smrti.
Jeho současníci měli Pernštejnovi za zlé, že svým budováním prosperujících šlechtických velkostatků vytvářel pro ostatní velmi tvrdé konkurenční prostředí. Vilémův úspěch jednoduše probouzel v lidech závist.
„Ze strany královských měst je nevraživost vůči panu Vilémovi pochopitelná, protože se jim uzavíral trh na pernštejnských panstvích,“ upozorňuje Vorel. Když Vilém z Pernštejna v roce 1521 umírá, mnozí jeho konkurenti si proto nejspíš oddychnou.
