Mladá žena se snaží si lokty chránit obličej. Daří se jí to jenom chvilku. Prší na ni déšť kamenů s nápisy vyrytými v klínovém písmu. Jeden ji trefí do hlavy. Křičí bolestí. Lidé jí její zločin nemohou zapomenout.

Provinila se ale jenom tím, že si vybrala dva manžely.

„To je ta, která necudně a nemravně žila se dvěma muži. Zaslouží si přísný trest. Trest potupné smrti,” vyluštil by z klínového písma ten, kdo by sebral některý z pohozených kamenů. Kamenů, pod jejichž údery žena padla k zemi a zemřela.

Přitom ještě před nedávnem by si i se svými muži mohla pyšně vykračovat po Lagaši a dávat tak světu na vědomí: „Mám vysoké postavení a dva manžely.” Teď jí naopak všichni opovrhují.

Korupce kvete Lugalanda, vládne v Lagaši (v dnešním Iráku mezi řekami Eufrat a Tigris) v 24. století př. n. l. Panuje se svojí ženou Bara-nam-tarra. Vzniká tady zřejmě úplně první spoluvláda muže a ženy.

Manželka panovníka si užívá nezvyklých práv, například sama vlastní půdu o velké rozloze a může používat svoji pečeť. Jenže za jejich vlády kvete nejenom mnohomužství, ale také korupce. Peníze z daní putují rovnou do kapes úředníků.

Například daň za pohřbení těla je sedm džbánů piva a 420 chlebů, kněz dostane 60 litrů ječmene a další dary, podíl ječmene náleží i jeho asistentovi. Občanům Lagaše se tohle zajídá. Nespokojeně Lugalandu svrhnou.

Později se nadvlády nad městem ujme král Urukagin (vládne asi 2351-2342 př.n. l.) a lagašští právem očekávají změny.

Řeší úpadek morálky Nový panovník považuje za dva největší nešvary společnosti ohromné daně vybírané palácovými komisaři a také ženy, kolem nichž se točí dva manželé. Označuje je rozmařilé ženštiny volných mravů.

„Strašný úpadek morálky, pohoršuje se nad nimi. Po daňové reformě se proto vrhne i na přesný popis právního aktu uzavření manželství mezi mužem a ženou. Vtělí ho do zákona, ve kterém zakazuje mnohomužství.

„Žena, která bude žít se dvěma muži, bude ukamenována,” stanovuje přísně a nechává vše vyrýt sumerským klínovým písmem do hliněných tabulek. Omezí tím svobodné postavení žen, které si něžné pohlaví vydobylo v předchozích generacích matriarchátu.

Rituál plodnosti I když král ženám sebere právo zvolit si více manželů, lagašky si i pod rostoucí nadvládou mužů zachovají řadu práv. Nepatří mezi domácí puťky, mohou se seberealizovat jako přadleny, tkadleny, hrnčířky, nebo dokonce písařky.

Nejvyšší místo v hierarchii má ale velekněžka. Urukaginova žena jménem zřejmě Šag-šaga využívá stejně svobodného postavení jako její předchůdkyně, ale na velekněžku žárlí. „Blíží se slavnost jarní rovnodennosti.

Zase se s ní můj muž spojí,” uvědomuje si naštvaně, ale nic proti tomu nezmůže. Velekněžka má totiž vyšší postavení než sama královna.

Před bohem zastupuje společnost král a velekněžka se stává jeho partnerkou. O slavnosti čeká na Urukagina ve svatební komnatě zikkuratu (vyvýšená stupňovitá svatyně). Spojí se s ním po vzoru sumerské bohyně lásky Ištar.

Stejnou povinnost mají ostatně všechny ženy – v den slavnosti souložit s cizím mužem. Jde o rituál plodnosti.