„Proč právě v Přední Asii vznikla víra v jednoho Boha? Jak to, že se z ní vyvinula tři nejvýznamnější náboženství na světě, židovství, křesťanství a muslimství?“ přemítá ve student bohoslovectví Alois Musil.

Kolébka víry ho zláká natolik, že se Arábie stane jeho druhým domovem.

Když Alois Musil (1868–1944) s kmenem Beni Sachr putuje jako jejich lékař a 8. června 1898 dosáhne svého cíle – vstoupí pod klenbu zámku v Kusejr Amře, zatají se mu dech z té nádhery. Vládci, zemědělci a řemeslníci, lovci, zvířata, byzantský císař… nástěnné malby z 8.

století n. l. jsou ohromující. „Musím si všechno nafotografovat, jinak mi ve Vídni nikdo neuvěří,“ uvědomuje si objevitel. Výpravu ale přepadnou nepřátelští beduíni a všechno přehluší výstřely a sténání raněných.

Nezbývá než uprchnout, jenže lékař na útěku ztrácí svůj fotoaparát s jediným snímkem, důkazem, že místo skutečně navštívil.

Vědecká kariéra v troskách Přes Damašek a Cařihrad se vrací do Vídně. S císařskými akademiky má ale těžké pořízení, přestože z Arábie přiváží zajímavé umělecké předměty. „Neexistují žádné mapy území ležícího východně od Mrtvého moře, proto si můžete o nějaké Amře vyprávět cokoli chcete,“ odmítne diskusi o jeho cestovatelských objevech dvorní rada Joseph von Karabacek (1845–1918).

„Figurální nástěnné malby v muslimském světě neexistují. Nemáte-li žádný skutečný doklad ani fotografii, nemůžete vyvrátit podezření akademického kolegia, že jste si celý objev vymyslel jenom kvůli tomu, abyste se proslavil,“ nevybíravě mu naznačuje Karabacek.

Rázem je orientalistova vědecká pověst v troskách. Tvrdohlavý arabista se ale nevzdává. Učí sice náboženství v Olomouci, ale do milované Arábie se vrátí.

Vídeňská akademie konečně podlehne Po roce výuky dostává dovolenou a v Londýně, Cambridgi a Berlíně se věnuje studiu dějin národů žijících v Přední Asii. Oživuje si svoje znalosti z kreslení map. Právě mapováním Amry a také fotografováním chce vzít vítr z plachet všem pochybovačům.

Dokáže jim, že měl pravdu. Amra i se svými malbami skutečně existuje, není výplodem jeho fantazie! Léto roku 1900 už opět stráví v Damašku.

V červenci dorazí do tábora kmene Beni Sachr. S beduíny znovu putuje do Amry, kde fotografuje a kreslí náčrtky. Musí přece ty zatvrzelce z vídeňské akademie konečně přesvědčit. Během své práce naráží i na další stavby v okolí Amry, ovšem žádná z nich svým významem nepřevyšuje Kusejr Amru.

Když se Musil po mnohatýdenní výpravě objeví znovu ve Vídni, jeho odpůrci nyní podlehnou pod tíhou důkazů. Z neznámého Aloise Musila z Moravy je přes noc uznávaný vědec. Sám Karabacek uznává svůj omyl.

Maluje mezinárodní hranice Cestovatel, jehož objev vzbuzuje světovou senzaci, přednáší a píše a v následujících letech několikrát znovu cestuje do Arábie, kde ho beduíni z kmene Bení Ruála označují za svého miláčka a šejka Músu ar-Rwejli.

Jakmile znovu pobývá ve Vídni, dostává k ruce vojenské kartografy, s jejichž pomocí kreslí mapu Arábie a dílo vychází pod hlavičkou vídeňské akademie.

V oblasti mapování dosahuje takové autority, že ho roku 1906 žádá britský ministr zahraničních věcí Edward Grey (1862–1933) o pomoc při stanovení hranic mezi Egyptem a tureckou Palestinou. Znalec arabských poměrů se úkolu ochotně ujme a jeho názor respektují i obě znepřátelené strany.

Musilova práce měla co říci ještě mnohem později, kdy se řešila sporná hranice Egypta s Izraelem.

Vyhrává nepřátelský vyzvědač Perfektní znalost poměrů v Arábii a kartografické schopnosti předurčí Musila stát se v letech 1914–1918 během 1. světové války rakouským vyzvědačem. Do Arábie vyráží na tajné mise s cílem získat arabskou podporu proti Velké Británii a zároveň zvýšit rakousko-uherský hospodářský vliv v oblasti.

Na druhé, dohodové straně fronty ovšem stojí naprosto rovnocenný protihráč, proslulý špion Lawrence z Arábie (1888–1935), který roku 1916 organizuje Araby proti Turecku. Zatímco ale Lawrence rozhodne 1.

světovou válku na Blízkém východě v neprospěch Turků a proslaví se, o Aloisi Musilovi ví dnes jenom hrstka zasvěcenců.

Přitom s pomocí jeho map arabské oblasti se během 1. světové války orientovali dokonce i samotní nepřátelští Britové a nejspíše i díky nim nakonec vyhráli…