Skip to content

Sovětská KGB poslala na onen svět i egyptského prezidenta!

Krátce po říjnové revoluci, 20. prosince 1917 se zchudlý polský šlechtic Felix Dzeržinskij postaví do čela takzvané Čeky, Všeruské mimořádné komise pro boj s kontrarevolucí a sabotážemi. Původní plán sovětského revolucionáře Vladimíra Iljiče Lenina , že jde o organizaci na přechodnou dobu, se ale ukáže jako naivní.

Lidí, kteří s novým režimem nesouhlasí, je totiž příliš mnoho. „Nepřítel je nyní zde v samém srdci, v Petrohradě. Navrhuji a požaduji, abychom zakročili revoluční mocí proti těmto kontrarevolucionářům,“ říká Dzeržinskij. Praktiky Čekistů jsou kruté. Zatčeným třeba stahují kůži z rukou nebo k jejich tělům připoutají klece s krysami, které je sežerou zaživa. Jindy je přivázané k prknu strkají do pece, narážejí na kůl nebo nahé koulejí v sudu plném hřebíků.

Felix Dzeržinskij zakládá Čeku, předchůdce KGB.

Síť špionů v Německu

První sovětská tajná policie několikrát mění svůj název (GPU, OGPU, NKVD, NKGB, MGB a nakonec KGB) a rozšiřuje svoje pravomoci. V jejím čele stojí od poloviny 30. let 20. století do roku 1946 Lidový komisariát pro vnitřní záležitosti (NKVD). S jeho pomocí sovětský vůdce Josif Vissarionovič Stalin (1878–1953) provádí ohromné čistky svého stranického aparátu. Po 2. světové válce se NKGB a pak MGB podílí na vytváření sítě špionů ve východním Německu.

Vladimír Iljič Lenin předpokládá, že tajná policie bude na přechodnou dobu, ale Josif Vissarionovič Stalin začne s její pomocí s tvrdými čistkami.

„V německém policejním aparátu, který budovala sovětská správa s pomocí spolehlivých komunistů podle kádrových kritérií, se velmi brzy vytvořily zárodky politické policie,“ píše současný německý historik Wolfgang Krieger. MGB pokračuje v politice tvrdého násilí. V letech 1951–1953 nejsou výjimkou procesy, během kterých jsou oběti často umláceny k smrti. Při reorganizacích po Stalinově smrti se 13. března 1954 rodí KGB, Výbor pro státní bezpečnost.

Jurij Andropov coby šéf KGB nechává rozesílat spisky, které se tváří, jakoby pocházely od Ku-Klux-Klanu.

Popichují rasové spory

Úkolem nově vzniklé KGB jsou především zahraniční operace. Působí při potlačování povstání v Maďarsku v roce 1956, během Pražského jara roku 1968 nebo Afghánské invazi v roce 1979 či polských událostech kolem hnutí Solidarita v roce 1981. Mistrovský tahem se ale stávají akce šířící rasovou nenávist v USA. Šéf KGB Jurij Andropov (1914–1984) dává za své éry velení do oběhu rasistický spisek vyzývající proti „černým bastardům“. Texty chodí americkým radikálním skupinám. „Jsme připraveni střílet na olympijských hrách na pohyblivé černé terče. Nejlepší cenou pro pravého amerického vlastence je lynčování africké opice,“ rozohňují se padělané dopisy, které se navenek tváří, jakoby jejich autorem byl Ku-Klux-Klan. Objevují se před olympijskými hrami v Los Angeles v roce 1984. Důstojníci KGB chtějí zajistit, aby americký kapitalismus zničily rasové spory.

Egyptský prezident Anvar as-Sádát nechce, aby jeho země podléhala Sovětksému svazu. To se mu vymstí. 

Spojenectví s muslimy

KGB má dezinformační kampaně v oblibě. Hlavně politikům z třetího světa předhazuje falešné informace pocházející údajně od západních tajných služeb. „Do této kategorie patřil jeden dopis, zfalšovaný roku 1987, ve kterém ředitel CIA Wiliam Casey hovořil o plánech na svržení indického ministerského předsedy Radžíva Gándhího,“ nechává se slyšet bývalý člen KGB Vasilij Mitrochin. Servítky si ovšem sovětští agenti neberou ani v otázkách likvidace protivníků. Egyptský prezident Anvar as-Sádát (1918–1981) se snaží svou zemi v 70. letech vyvázat z područí Sovětského svazu. Ovšem to se mu vymstí. KGB se spojí s Muslimským bratrstvem a při vojenské přehlídce 6. října 1981 si s ním vyrovná účty. Sádát je zavražděn.

Foto: wikipedia.org
Právě v prodeji
Sdílej!
Komentáře
Další články z rubriky Historie
Zobrazit více …