„Ve shodě se státní dumou uznali jsme za prospěšné zříci se trůnu Ruské říše a složiti se sebe svrchovanou moc.“ Car Mikuláš II. 15. března 1917 v 15 hodin a pět minut podepisuje abdikační listinu. Časy se mění.

To si dobře uvědomují příšlušníci rodu Romanovců i další ruské aristokracie. Ze země následně emigruje 1 000 000–3 000 000 osob.

Mezi prvními, kteří přijdou na to, že jejich majetek i životy jsou ze strany nastupujících bolševiků ve vážném ohrožení, je knížecí rodina Jusupovů. Jen v Petrohradě jim patří čtyři paláce, v Moskvě tři. Vlastní doly, mlýny nebo ropná pole v Kaspickém moři.

Říká se, že jsou bohatší než sami Romanovci. Teď na nic nečekají.

Kníže Felix Jusupov (1887–1967), vyhlášený ruský playboy zapojený do atentátu na Rasputina (1869–1916), s chotí Irinou (1895–1970), jedinou neteří cara Mikuláše II. (1868–1918), začínají balit.

Do kufrů ukládají rodinné šperky, přibalí obrazy od nizozemského mistra Rembrandta (1606–1669). Zkrátka vše, co se dá dobře zpeněžit. Po cestě Evropou Jusupovovi nakonec zakotví v Paříži.

Se jměním, které si přivezli z Ruska, se jim nevede špatně, ale dobře si uvědomují, že diamanty a obrazy jednou dojdou. Je třeba se zabezpečit před bídou…

Úspěch v Ritzu

Po zemi se mezi skicami, namalovanými na starých tapetách, plazí kníže Nikita Romanov (1900–1974), synovec zavražděného Mikuláše II., společně se svou chotí Marií Voroncovou-Daškovou (1903–1997) nebo kněžnami Obolenskými.

Manželé Jusupovovi v roce 1924 zakládají v Paříži módní dům Irfé (název je odvozen od počátečních písmen jmen Irina a Felix) a s jeho chodem jim téměř výhradně pomáhají příbuzní z aristokratických kruhů.

Jejich první módní přehlídka v hotelu Ritz na pařížském Place Vendôme končí obrovským úspěchem.

„Originalita, rafinovanost vkusu, důkladnost práce a umělecká vize barev okamžitě povýšily tento skromný ateliér do kategorie velkých módních domů,“ opěvují vzápětí značku Irfé dobové časopisy o módě.

Ruské velkokněžny se pyšní vybraným vkusem, vždyť ostatně byly od malička zvyklé oblékat se v nejvyhlášenějších módních salonech světa.

Zaměstnanci s modrou krví

Bohatá klientela se hrne do domu Irfé na prestižní pařížské adrese na Rue Duphot. Dámy z celého světa sem „přicházely ze zvědavosti a pro vzrušení,“ jak uvádí sám Felix Jusupov. „Jedna si vyžádala čaj ze samovaru.

Další, Američanka, chtěla vidět »knížete«, o němž se říká, že mu fosforeskují oči jako dravci,“ vzpomíná na hektickou dobu.

Irfé zřejmě vydělává také na legendách, které obklopují smrt mystika Rasputina, jenž držel v hrsti rodinu posledního ruského cara a na jehož smrti měl Jusupov podstatný podíl…

V roce 1925 Irfé otevírá svou pobočku v letovisku Le Touquet na pobřeží severní Francie. Jejímu řížení se věnuje princ Gabriel Konstantinovič (1887–1955), bratranec kněžny Iriny. Další pobočky Irfé vyrůstají v Londýně nebo Berlíně.

Roku 1926 přibude pod značkou i sada čtyř parfémů. Návrh na reklamní plakát pro ně zpracovává princezna Margareta Řecká (1905–1981).

Ohromují grácií

Na úspěchu značky Irfé v Paříži mají lví podíl i ruské manekýnky. Stejně jako u šicích strojů sedí velkokněžny, některé z nich zamíří i na přehlídková mola. Vlastní modely předvádí také sama Irina Jusupovová, proslulá svou jemnou krásou.

Francouzi jsou u vytržení. Ruské aristokratky podstatně převyšují stávající manekýnky svou grácií, elegancí i inteligencí. Tradičně ovládají hned několik světových jazyků, což se rovněž hodí, když musejí představovat modely, které mají právě na sobě.

Návštěvníky přehlídek lákají jejich šlechtické tituly i oduševnělý výraz, za kterým se často skrývá tragický osud… Sláva módního domu Irfé ale končí se světovou hospodářskou krizí.

Felix Jusupov se dopouští několika nevýhodných investic a po krachu newyorské burzy v roce 1929 je nucen své salony zavřít.