Princ Karel si pátravě prohlíží Johanku. Co si ta venkovská holka o sobě myslí? Do kolečka omílá cosi o Bohu, hlasech svatých a že chce bojovat za svoji vlast. Není náhodou blázen nebo čarodějnice? Nechá ji ještě přezkoumat církevní komisí…
Stoletá válka (1337–1453) se nevyvíjí pro Francii příznivě. Angličané od podzimu 1428 obléhají město Orléans. Na řece Loiře už se jim podařilo dobýt řadu pevností. Pokud zdolají i tuto, zbytkem Francie jistě projdou jako nůž máslem.
I venkovanka Johanka z Arku (1412–1431) z Domrémy na severovýchodě Francie si uvědomuje nebezpečí. Denně se modlí k Bohu za záchranu domoviny. V hlavě jí znějí hlasy archanděla Michaela, svaté Kateřiny a Markéty. „Jsi vyvolená.
Jenom ty můžeš spasit Francii,“ promlouvají k ní neodbytně. Uvěří jim.
Vítězí tvrdohlavostí
Vydá se do nedalekého Vaucouleurs za kapitánem tamní královské posádky Robertem z Baudricourtu (asi 1400–1454). „Potřebuji mužské šaty, zbroj hodnou rytíře, koně a také družinu,“ prohlásí před ním odvážně.
Kapitán se jí vysměje. Johanka se ale nenechá odbýt. Tvrdohlavě trvá na svém. Snaží se ho přesvědčit, že dokáže změnit osud Francie. „Ať tedy dostane, co chce,“ přikáže nakonec Baudricourt. Brzy má Johanka všechno, o co žádá.
13. února 1429 vsedne na koně a se svojí družinou odjíždí do Chinonu za francouzským následníkem trůnu Karlem (1403–1461).
Líný bojovat?
Francie od smrti Karla VI. (1368–1422) nemá korunovaného krále. Podle smlouvy, uzavřené roku 1420 v Troyes, má francouzský trůn připadnout Angličanům. Většina francouzské šlechty tuto skutečnost ale odmítá přijmout a podporuje dauphina Karla.
Ten ovšem ovládá jen zlomek francouzského území. Navíc se říká, že je líný bojovat. Vidina, že celou Francii ovládnou Angličané, je v té době až nepříjemně reálná. Johanka věří, že se jí povede prince přimět k tomu, aby se konečně Angličanům postavil.
„Jsem poslem Božím. Chci pomoci své zemi,“ klečí před Karlem, který nevěří svým očím. Umanutá dívka ho ale nakonec přesvědčí, aby se pokusil zachránit obležený Orléans.
Pokus o smír
Přesto se vynořují pochybnosti o její roli. Nejde o čarodějnici, vedenou temnými silami? Karel proto Johanku nejdříve pošle do Poitiers, kde tři týdny odolává všetečným otázkám církevních hodnostářů. Podstoupí i zkoušku nevinnosti.
Komise nakonec prohlásí, dívka není čarodějnicí a může tedy vyrazit k Orléansu. Anglickému králi Jindřichovi VI. (1421–1471) zároveň zašle dopis, v němž ho žádá, aby vydal všechna francouzská města, kterých se jeho vojáci dosud zmocnili.
„Byla seslána Bohem, aby vrátila vládu do rukou krále, a je plně připravena uzavřít mír, pokud jí poskytnete zadostiučinění, což znamená, pokud nastolíte spravedlnost a vrátíte zpět vše, co jste si vzali,“ píše o sobě ve třetí osobě. Angličané se ale nepodřídí. Přichází na řadu boj.
Vrací se do boje
29. dubna 1429 přijíždí Johančin oddíl k Orléansu. V jeho čele jede sama dívka s bílou korouhví.
„Vstoupila mezerou v anglických liniích do Orléansu, francouzští velitelé přijímali pokyny, které Johaně dávaly hlasy světců včetně těch, jež vedly k riskantní ofenzivě proti obležení, zákazu prostituce a nařízeného klidu zbraní v neděli,“ píše současný americký autor Michael Lee Lanning.
„Když to nejde po dobrém, vezmeme si násilím, co nám patří,“ prohlásí dívka 1. května 1429. Svým bojovým zápalem všechny strhne. O tři dny později vyjíždí se svými oddíly proti Angličanům na most přes řeku Loiru.
Hodlá dobýt pevnost Tourelles, ležící na druhém břehu, která je v rukou Angličanů. Během tuhých bojů 7. května 1429 ale Johanku trefí šíp do ramene. Ránu si potře olejem a přiloží na ni plátek slaniny.
Znovu skočí na koně a vrátí se zpátky do bitvy, která pokračuje až do osmé hodiny večerní. Její bojovníci vytlačí Angličany z mostu a způsobí jim ztráty asi 500 mužů.
Druhý den ráno nepřítel po porážce odtáhne a Orléans může 8. května 1429 konečně svobodně vydechnout.
