Zmiňované úsloví všichni dobře známe. Jak se ale zrodilo? Vzniklo díky jedné líté bitvě.
Toto přirovnání vzniklo jako památka na jednu z nejkrvavějších řeží třicetileté války (1618–1648).
U Jankova na Benešovsku ve středních Čechách 6. března 1645 proběhla bitva, v níž na jedné straně stála císařská vojska a vojska Katolické ligy, na druhé švédská armáda.
![Johannu Götzovi se projet lesem nepovede. FOTO: Neznámý autor/Creative Commons/ Public domain](http://epochaplus.cz/wp-content/uploads/2022/09/2-22-768x1272.jpg)
Chtějí obklíčit nepřátele
Císařským vojskům velí maršálek Melchior Hatzfeld (1593–1658), konkrétně levému křídlu rozkazuje maršálek Johann Götz (1599–1645).
![](https://rfapi.digicon.cz/img/logo/rf-hobby.cz.small.jpg)
Oba velitelé si myslí, že mají Švédy v hrsti, usadí se na výšinách nad Jankovem, chráněni lesem a rybníky. Své nepřátele zde mají jako na dlani.
Čeká je ale nepříjemné překvapení, když Švédové, místo aby postupovali čelem proti nim a rozstřílela je císařská děla, přecházejí zamrzlé rybníky a chystají se obklíčit levé křídlo nepřátelského vojska.
![Památník bitvy u Jankova. FOTO: BíláVrána/Creative Commons/CC BY-SA 4.0](http://epochaplus.cz/wp-content/uploads/2022/09/3-25-768x510.jpg)
Uvíznou v lese
Götz zpanikaří. Se svými kyrysnickými pluky chce projet lesem. Jenže jezdci v hustých větvích uvíznou. Švédové vtrhnou do lesa a císařští prchají. Během lítých bojů umírá i sám Götz – dopadne zkrátka jako Kec u Jankova…