Příroda v hlavní roli: 3 vojenské události, které zhatí nepřízeň počasí

Jedna hodina po půlnoci, americký prezident Jimmy Carter smutně sedí v křesle a ví, co ho čeká. Ráno předstoupí před celý národ a přiznává, že se jeho týmu nepodařilo zachránit rukojmí z Teheránu. Na druhé straně barikády řeční ajatolláh Chomejní.

„Písek i vítr jsou Božími agenty!“ hřímá duchovní vůdce. Postup amerického komanda totiž zastaví nefalšovaná písečná bouře.

V drtivé většině historických konfliktů máme vítěze a poraženého. Někdy ale do osudu bitev či válečných operací promluví neočekávaný protivník, na něž jsou všichni krátcí – příroda!

V minulosti zajistí příměří pro obě znesvářené strany, ale taky zastaví výbojné Francouze v invazi do Irska!

Bitva probíhá kousek od řeky Halys. (Nisanur Koc / commons.wikimedia.org / CC BY-SA 4.0)

Den či noc?

Událost: Bitva u řeky Halys

Kdy: 28. května 585 př. n. l.

Přírodní zásah: Zatmění Slunce

Řeka Halys není žádný střízlík, její délka dosahuje 1 300 kilometrů. A právě v její blízkosti probíhá jedna z nejpozoruhodnějších bitev historie. Meče proti sobě pozvednou dva králové, Kyaxarés (625–585 př. n. l.) a Alyattés II. (640–560 př. n. l.).

Bohové přináší mír

Médská říše totiž už pět let bojuje se sousední Lýdií. Jablko sváru údajně spočívá v územních výbojích, historik Hérodotos (484–425 př. n. l.) ale nabízí mnohem peprnější záminku. Na vině jsou lovci, kteří se vrací domů s prázdnou, což krále Kyaxara rozzlobí.

Uražení muži spřádají plány na odvetu, při níž těžce zraní mladého prince, ten záhy umírá. Utíkají před zaslouženým hněvem a azyl získají právě v Lýdii. Začíná válka a štěstěna se přelívá ze strany na stranu. Rozhodující bitva má proběhnout právě u řeky Halys.

Armády se proti sobě rozbíhají, ale po několika minutách řinčení mečů přestává. Vojáci zvedají hlavy k nebi a instinktivně si klekají. Nejedná se o hněv bohů, ale o zatmění Slunce, které vychází právě na 8. května!

Boj už nepokračuje, králové vidí vše jako znamení a uzavírají spolu příměří. Na důkaz přátelství domluví sňatek svých potomků. Díky složitým výpočtům se bitva u řeky Halys stává nejstarší historickou událostí, u které známé přesné datum.

Kousek od francouzské vesničky Gravelines končí nadvlády obávané španělské Armady. (Phillip James de Loutherbourg / Volné dílo)

Když akci plánuje amatér…

Událost: Bitva u Gravelines

Kdy: 8. srpen 1588

Přírodní zásah: Mořská bouře

Anglii se Španělskem váže až do roku 1558 spojenectví. Po smrti Marie Tudorovny (1516–1558) si na trůn brousí zuby její manžel a španělský král Filip II. (1527–1598). Vidina obří říše ho zcela pohltí.

Na uprázdněný stolec ale nakonec usedá Alžběta I. (1533–1603) a problém je na světě.

Propadák v královském stylu

Benzín do ohně přilévají další události. Například neohrožený Francis Drake (1540–1596) přepadává španělské lodě a ještě za to obdrží metál! Krátce před vypuknutím konfliktu nechává Alžběta popravit Marii Stuartovnu (1542–1587).

Španělský král je rozčilený doběla a osnuje majestátní útok. Díky portugalské koruně vlastní Lisabon, odkud to má do Anglie kousek. Neohrožená Armada, jak se obávané flotile říká, unese až 50 tisíc mužů.

Filip počítá s vyloděním a následným obsazením celé země. Jeho sokyně to moc dobře ví, a tak doufá, že bitva proběhne především na moři. V květnu opouští španělské galeony přístav, za dva měsíce už očumují u břehů Cornwallu.

Obří lodě ale mají problémy s nepříznivým větrem, který je žene proti útesům. Angličané nakonec vymyslí lest, proti flotile pošlou osm hořících lodí.

Ty sice způsobí jen nepatrné materiální škody, ale Španělé jsou dokonale rozhození a nedokážou se zformovat do útočných formací. Admirálové nakonec ohlásí návrat do Španělska, u břehů Skotska je však přepadne ničivá bouře.

Až třetina plavidel ze 130 končí pod vodou a expedice získává cejch nezdaru. Při diletantsky naplánované operaci, kterou ještě zhorší počasí, umírá 15 tisíc španělských vojáků.

Jeden z podobných strojů končí v plamenech a Orlí spár se nese ve znamení neúspěchu. (US Navy / commons.wikimedia.org / Volné dílo)

Orel uvízlí v písku

Událost: Operace Orlí spár

Kdy: 1980

Přírodní zásah: Písečná bouře

Po pádu íránského autoritativního šáha Muhammada Pahlavího (1919–1980), propuká v zemi islámská revoluce. Nadšené davy do jejího čela katapultují Rúholláha Chomejního (1902–1989).

Situace se zdramatizuje, když rozvášnění studenti vezmou útokem americké velvyslanectví v Teheránu.

Všechno špatně

Na 60 tamních pracovníků končí v rukou islamistů. Štěstí má šestice zaměstnanců, uniknou totiž ke kanadským sousedům a díky falešným pasům odcestují do Curychu. Jak ale zachránit ostatní?

Íránci chtějí po Spojených státech sebekritiku a závazek, že se nebudou vměšovat do budoucnosti země. Americký prezident Jimmy Carter (*1924) odmítá a pár hodin po únosu už plánuje záchrannou akci.

Jasně si uvědomuje, že vyřešení svízelné situace mu může vynést plusové body do voleb.

Operace Orlí spár startuje v dubnu 1980, tři speciální týmy se mají setkat zhruba 300 kilometrů od Teheránu, jenže… Helikoptéry překvapí masivní písečná bouře, a tak se jeden stroj vrací na základnu, druhý nouzově přistává.

Katastrofickou tečku dělá další vrtulník, který se zřítí během doplnění paliva. V plamenech umírá osm amerických vojáků a velitelé operaci ukončují. Mezitím Íránci objevují trosky vrtulníku a v reakci rozmísťují rukojmí po celé zemi.

Zatímco Cartera čekají nepříjemné chvíle, Chomejní se chvástá a slaví. Svobodu zajatcům zajistí až Ronald Reagan (1911–2004), který ve volbách zvítězí.

Američané jsou propuštěni minutu po jeho inauguračním projevu, a tak se spekuluje o tom, zda kauza byla uměla udržována, aby zásluhy připadly právě Reaganovi.