Když je Přemysl Otakar I. v roce 1198 Filipem Švábským korunován českým králem, už se obejde bez podpory rodu Wettinů. To se promítne i do jeho vztahu s manželkou Adlétou, která z jejich kruhu pochází. Dřívější vášnivá láska vyhasne. Přemysl se rozhodne, že následníka mu povije jedině královská dcera.
Přemysl Otakar I. (1155/1167–1230) si vybere Konstancii Uherskou (1180–1240), která je dcerou uherského krále Bély III. (asi 1148–1196). Na pořad dne se dostává rozvod, který se táhne.
Svatba s Konstancií proběhne v roce 1199. Syn dostává natruc jméno Vratislav (1200–1201?), stejné jako Přemyslův potomek z prvního manželství. To je pro prvorozeného Vratislava (před r. 1181–po r.
1225) i jeho matku Adlétu velká pohana. Jasně dává najevo, že s nimi už nepočítá. Na evropském poli zatím probíhají strkanice o korunu císaře Svaté říše římské.
Zasahuje do nich i papež Inocenc III. (asi 1161–1216), a to ve prospěch Oty IV. Brunšvického (1175/1176–1218) z rodu Welfů. Snaží se přimět Přemysla, aby i on přešel na jeho stranu. Použije mazaný trik.
Uvádí, že korunu získal od muže, který mu ji udělit nemohl, sám ji totiž ještě neměl.
Filip Švábský (1177–1208) se totiž o trůn přihlásil po smrti svého staršího bratra Jindřicha VI. Štaufského (1165–1197), jehož syn Fridrich (1194–1250) byl v době otcova skonu teprve tříletý.
Ovšem jeho odpůrci preferují Otu IV. Během roku 1198 jsou zvoleni i korunováni oba králové. Inocenc III. nepovažuje Štaufa za legitimního, jeho souhlas nemá. Podporuje Otu IV. a tato skutečnost má ryze prozaický důvod.
Pevně věří, že se Welfům nepovede sjednotit části Německa se sicilským královstvím – tento krok by mohl ohrožovat Papežský stát, a tedy i jeho samotného.
Posvěcení z Říma
Svatý otec hledá proto hledá podporu pro svého favorita a Přemyslovi slíbí, že ho jako krále uzná papežská kurie i Ota IV. coby nově zvolený císař. Český král se chytí.
Dva předešlí čeští králové, Vratislav II. (asi 1033–1092) a jeho otec Vladislav II. posvěcení papeže neměli, on by byl první, komu by se této cti dostalo! Inocenc III. má navíc na Přemysla i další páku: Jeho nedořešený rozvod s Adlétou.
Z vícera důvodů se tak Přemysl v roce 1203 přesouvá do tábora stoupenců Oty IV. Brunšvického. Odměna na sebe nenechá dlouho čekat.
Ota mu potvrdí královský titul a korunu mu položí na hlavu papežský legát, který tak posvětí, že český král má souhlas a podporu Říma. Přesunem ke konkurenci Přemysl pořádně naštve Filipa Švábského. Ten zareaguje po svém:
Pohrozí Čechům řinčením zbraní a jejich země uděluje v léno Děpoltovi III. (1170/1180–1223) také z rodu Přemyslovců. Přemysl se zalekne. Filipově přesile teď čelit nedokáže, proto raději přechází zpátky do původního tábora.
Jenže smírné řešení mu pořádně zhořkne. Wettinové ústy Adlétina bratra Dětřicha (1162–1221) žádají:
„Nechť Přemysl opustí Konstancii a vrátí se k Adlétě a jejich dětem a přizná jim jejich práva.“ Wettinům musí složit slib, ve kterém se vrací zpátky k Adlétě. Jenže Konstancie mezitím otěhotní a přivede na svět syna Václava I. (1205–1253). Adléta je zavržena a má smůlu.
Odměna od mladíka
Sotva se ale rok s rokem sejde, situace vypadá úplně odlišně. Přemysl hlásí návrat do lůna štaufské skupiny.
Jenže 21. června 1208 je ale Filip úkladně zavražděn během veselky svojí neteře Beatrix II. Burgundské (1193‒1231) s Otou VII. z Andechsu (†1234). Po něm už se vlády nad celou Římskou říší ujme Ota IV. Brunšvický.
Příliš velká moc mu ale zřejmě stoupne do hlavy. Odmítne respektovat zájmy toho, kdo mu v minulosti velice významně pomohl – Svatého otce. Inocenc III. ihned Otu zavrhne a pro co největší ponížení ještě vyobcuje ze své církve.
Mezitím dospěl syn dávno zesnulého římského císaře Jindřicha VI. Z tříletého chlapečka Fridricha se vyklubal osmnáctiletý junák schopný převzít vládu. V září přijíždí od Basileje, kde se už srocují davy na jeho uvítanou.
Mezi největšími horlivci, kteří touží vyjádřit mu svoji přízeň, nechybí ani Přemysl. A odměna přichází velice záhy v podobě Zlaté buly sicilské, která českým králům pro další staletí zajistí dědičně panovnický titul.
