„To je ale hyenismus!“ Anebo: „Podívejte na ni, je to úplná hyení matka!“ Nějaké rčení s hyenami slyšel už asi každý.
Hyeny mají pověst nečistých záludných mrchožroutů, které nemá nikdo rád. Ostatně, jaké dítko by si je tak nepamatovalo z animovaného Lvího krále? EPOCHA vám prozradí, jak je to s hyenami doopravdy – a také, že tak rozšířené lidské opovržení není na místě.
Zhruba před 15 miliony let se na zemi objeví protictitherium, těžko vyslovitelný rod, který by s trochou benevolence šel označit jako první hyeny v dějinách.
Jsou to celkem malí tvorové, kteří mají zatahovací drápky, většinu života tráví na stromech a loví hmyz a malá zvířata. Přežije až do dob před 4 miliony let, což lze označit za evoluční úspěch.
Společnost mu může dělat ke konci jeho éry na časové ose jihoevropský Plioviverrops, od jehož vývojové linie stačí už jen maličký krůček k dnešním hyenám.
Včely, mravenci, lemuři, šimpanzi, sloni, lvi, kosatky… Všechna tahle zvířata žijí v matriarchátu. A jak to mají hyeny? Žádná matka by jim nezáviděla. Ač rčení mluví o „hyeních matkách“, ve skutečnosti jsou velmi pozornými rodiči.
Svoji emancipaci ale dotáhnou ad absurdum na hranu přežití. Je vlastně s podivem, že jde o nejhojnější velkou africkou šelmu, jejíž počty se pohybují kolem 40 000 kusů hyen. Nejrobustnější je hyena skvrnitá (Crocuta crocuta) žijící jižně od Sahary.
Jak poznáte samici hyeny od samce? V tom je ten trik: Dokud nemají mladé, jsou v podstatě k nerozeznání. Naopak hyení samice bývají o něco větší, než samci. Že by se stačilo zaměřit pozornost na to, co má či nemá mezi zadníma nohama? Jenže u hyeny si nepomůžete ani tak…
Atrapa k nerozeznání
Androgen je sloučenina, obvykle steroidní hormon, který řídí a udržuje vývoj maskulinních znaků u obratlovců. Hyení samice ho mají na rozdávání. Právě díky němu jsou tak agresivní. A hlavně – mají penis!
Ve skutečnosti jde o přerostlý klitoris, který vypadá stejně, jako samčí ztopořený úd. Příroda si s touhle napodobeninou vyhrála tak precizně, že mají i šourek. Jde ale také jen o atrapu vyplněnou tukovou a pojivovou tkání.
Klitorisem močí, páří se a nakonec jím i porodí mládě! Vulvu hyeny totiž v rámci evolučního běhu pozbudou a stydké pysky jim srostou.
Břicho se nastávající hyení matce zakulacuje 99 až 130 dnů. Když se přiblíží porod, klitoris začne ještě víc narůstat – tentokrát na objemu. Nakonec bude až trojnásobný! Přesto je jasné, že se jedno až čtyři mláďata nemají šanci maličkým otvorem dostat ven.
Co s tím? Příroda si poradí bizarně: Atrapa penisu se podélně roztrhne. Není se proč divit, že tohle krveprolití na samém začátku životní cesty nepřežijí dvě třetiny mláďat a kolem 14 procent hyen.
Pečující matka tyhle 1,5 kilogramu vážící uzlíčky připomínající štěňata pečlivě oblizuje. Ale zatímco štěňata začínají vidět až kolem devátého dne, hyení novorozenci se rozkoukají hned. Jejich pečovatelka se brzy musí pořádně ohánět.
Navzdory ještě řádně nezhojeným porodním zraněním běhá každý den lovit. Pokud nebude s to, počty jejích potomků se zredukují. Mladičké hyeny se pořád kočkují. A když pocítí velký hlad, silnější mládě neváhá ty slabší zakousnout a sežrat.
Když si bude moct vybrat, ve svém menu dá přednost sourozenci stejného pohlaví. Že by mohlo jít jednou o konkurenta, vycítí velmi brzy…
Na těle zasloužilé matky se už navždy bude vykreslovat velká jizva. Je nepřehlédnutelná – a i laik od té chvíle pozná hyení samici od samce. Ta se zatím po roce vypiplávání mláďat rozloučí se samečky. Samičky obvykle zůstávají poblíž matky.
Za další rok a dva je čeká stejně zjizvená zkušenost. Pokud by se vám nějakou podivnou shodou okolností dostalo hyení mládě až do domácnosti, budete překvapeni, jak se dá ochočit. Společníka by vám dělalo až 40 let.
To ve volné přírodě je čeká maximálně 20letá cesta savanou ve společnosti svého rodinného klanu. Jak bývá velký? To záleží na hojnosti potravy v okolí, od tří do 80 jedinců – samozřejmě se samicí v čele.
Sprinter s velkým srdcem
Kdy jste naposled o někom prohlásili, že je oportunista? O hyeně to můžeme s klidným svědomým říci také. V přírodní praxi to znamená, že hyena není jen mrchožrout, jak se o ní říká, ale i úspěšný lovec.
Může měřit až 166 centimetrů, v kohoutku mít 92 centimetrů a vážit 70 kilogramů, výjimečně až 90 kilogramů. A není žádný šnek. Přestože nás na ní hned zaujme, že má přední končetiny delší než zadní, pelášit umí až 65 kilometrů v hodině.
Pro srovnání, nejrychlejší muži světa běhají v průměru stovku rychlostí 38 kilometrů v hodině. Neutekli byste jí. Když si vezme do hlavy, že kořist polapí, pronásleduje ji klidně i 20 kilometrů.
Naštěstí je nepravděpodobné, že by si dospělého člověka zvolila k obědu. Uspěla by i v konkurenci turistů. Za noc našlape až 80 kilometrů. Hyena proto musí být velice srdečné zvíře – alespoň z anatomického úhlu pohledu. Její srdce je v poměru k tělu dvakrát těžší, než třeba srdce lva.
Přes všechny tyhle superlativy to není ještě um, ve kterém hyena vyniká. Je dokonalou drtičkou. Najednou pozře až 18 kilogramů masa – a neošklíbá se ani nad kostmi a rohy. Hyena je rekordmanka skusu.
Pokud se říká „má stisk jako pitbul“, bavíme se o 1 000 až 1 500 Newtonech. Mělo by se ale říkat „má stisk jako hyena“. Na kostech si totiž smlsne silou 4 500 Newtonů. Jejím hlavním cílem jsou kopytníci, klidně i velké zebry.
Hyeny jsou chytré, i proto jsou efektivní lovci. Když jim do čenichu zavane libá vůně krve a masa zvířat, které ulovil levhart, gepard nebo i lev, neváhají se o jejich kořist porvat.
Tři hyeny si odvážně troufnou na lvici a od hostiny zaženou leckterou obávanou kočkovitou i psovitou šelmu. Třeba psa hyenovitého (Lycaon pictus), který s nimi kromě nápadné podoby nemá mnoho společného.
