Nekonečné fronty u pokladen v samoobslužných obchodech asi potěší jen málokoho. A jaké by asi byly, kdyby pokladník či pokladnice museli kód každého jednotlivého zboží vyťukávat ručně.

Inu, čárový kód se na první pohled může zdát být drobností, přitom však ve skutečnosti šetří spoustu času.

Historie systému čárek a číslic se začala psát v roce 1949. A to na docela neobvyklém místě. Florida je jedním z nejslunnějších států USA a místní pláže jsou hojně vyhledávané.

A to i přes to, že jedna z místních pláží New Smyrna Beach nese přezdívku hlavní město žraločích útoků. Jak to tak bývá, pověst je trochu přehnaná.

Nejen zde, ale i jinde jsou útoky žraloka na lidi vzácné, navíc žralok černocípý, který se zde vyskytuje nejčastěji, není příliš útočný.

Zda onoho letního dne v devětačtyřicátem roce číhal ve floridských vodách nějaký žralok, o tom se anály nezmiňují. Každopádně, pláže byly plné lidí a prodavači ve stáncích s občerstvením jednoduše nestíhali.

Ze své deky bobtnající fronty pozoroval ani ne třicetiletý inženýr Norman Joseph Woodland.

Svou chuť na osvěžující nápoj musel zahnat až v ulicích Miami, každopádně hlavou se mu začaly honit nápady, které by odbavování zákazníků pomohly urychlit.

Ještě na pláži Woodlandovi došlo, že základem všeho musí být nějaký kód. Ze svého skautského období si vybavil Morseovu abecedu a začal prsty do písku dělat tečky a čárky.

Přitom mimoděk přitáhl rozevřenou dlaň k sobě a ta po sobě zanechala v písku pět dlouhých linek. Základ čárového kódu byl na světě.

Woodland v té době pracoval v Drexelově technologickém institutu (dnešní Drexlerova univerzita) v Philadelphii. Se svou myšlenkou se svěřil kolegovi Bernardu Silverovi a společnými silami začali dávat čárovému kódu reálné kontury.

Oba využili optický systém, který sloužil v kinech k synchronizaci zvuku a obrazu u filmů. Na jeho základě vyvinuli čtečku čárového kódu, kterou si v roce 1952 nechali i patentovat. Kód přitom vypadal trochu jinak, než ten, na jaký jsme zvyklí.

Čáry byly totiž bílé a podklad byl černý. Kromě toho měli oba inženýři v záloze ještě jednu možnost: různě široké kružnice připomínající lukostřelecký terč.

Woodland a Silver v mnohém předběhli dobu. Prvně jmenovaný změnil zaměstnání a nastoupil v počítačové firmě IBM. Její zástupci však prohlásili, že systém čárového kódu musí počkat, až technika udělá nějaký ten krok kupředu.

Nakonec se však čárový kód prosadil. Skenovací zařízení na tomto principu výrazně snížilo počet vadných komponentů v automobilce General Motors. Obchodníci, na něž Woodland mířil především, se však nechali přesvědčovat dlouho.

K prvnímu komerčnímu využití čárového kódu došlo až 26. června 1974 v nevelkém městě Troy ve státě Ohio. Žádná velká sláva se nekonala a tomu odpovídalo i první prodané zboží: byl jím balíček obyčejných žvýkaček.

Novinka se na světlo drala pomalu a k většímu rozšíření čárových kódů došlo až v osmdesátých letech.

V roce 1983 Československo jako první země východního bloku vstoupilo do mezinárodního sdružení IANA EAN, určujícího standardy pro identifikaci a automatický sběr dat.

Čárové kódy na československém zboží byli určeny pro západní trh, tuzemské obchody je začaly ve velkém objevovat až po roce 1989.

V současnosti existuje celá řada druhů čárových kódů, z nichž některé se používají například jen v průmyslu, jiné v knihovnách či při třídění pošty. Známy jsou i různé druhy 2D kódů, z nichž nejznámější je QR kód, který v sobě skrývá odkaz na webovou stránku.