Adléta Míšeňská může v roce 1178 oči nechat na svém nastávajícím. S přehledem tak přehlíží jeho mírný předkus i hrbolek na nose. Dokonce jí nevadí ani nepříliš významné postavení budoucího chotě.

Přemysl Otakar I. totiž v době jejich sňatku ještě netuší, že jednou usedne na trůn. Zkrátka takhle vypadá zamilovanost.    

Otázka, jak vypadali čeští králové, která nedala v minulosti mnoha lidem spát. Odpověď na ni ale našel teprve ve 2. polovině minulého století slavný český lékař a paleoantropolog Emanuel Vlček (1925–2006).

S pomocí výzkumů královských ostatků dokázal, že někteří z nich měli k fyzické dokonalosti dost daleko…

Adlétě skoba nevadí

Český král Přemysl Otakar I. (1155/1167–1230) není typický krasavec ani jako mladík. Navzdory tomu se do něj ale zakouká Adléta Míšeňská (1160–1211) z bohatého rodu Wettinů.

Když se pár roku 1178 bere, na ženichovi na první pohled upoutá lehce skobovitý nos, což potvrzuje hrbol na nosní kosti.

Nechybí mu ani „ozdoba“ v podobě mírného předkusu, který je pro Přemyslovce typický a pyšní se jím zřejmě už přemyslovská kněžna Ludmila (asi 860–921). Postavu má Přemysl Otakar ale pěknou, vysokou asi 168 cm, svalnatou a zároveň štíhlou. Většinu života ostatně tráví v koňském sedle, takže svaly musí mít pořádné.

Postavení nevěstu nezajímá

Co může Adléta na Přemyslovi obdivovat kromě statné postavy? Určitě to není jeho postavení, protože v době jejich sňatku ještě nikdo nepředpokládá, že by syn českého krále Vladislava II. (kolem 1110–1174) mohl jednou usednout na trůn.

Ten totiž má připadnout jeho bratrovi Bedřichovi (1141/1142–1189) z otcova prvního manželství a hlásí se o něj i další Přemyslovci. Dívka proto musí být pořádně zamilovaná, protože ze sňatku jí žádné velké výhody ani majetek neplynou.

Její otec Ota I. Míšeňský z rodu Wettinů také nepovažuje Přemysla Otakara I. jako ženicha pro svoji dceru za žádnou velkou výhru. Jenže Adléta je zřejmě jiného názoru.

Na svého milého se nemůže vynadívat navzdory tomu, že má trochu zahnutý nos. „Máš jemný obličej,“ tvrdí zamilovaně. Pravděpodobně ji oslní i jeho výrazné tmavé oči a hnědé nebo tmavě kaštanové vlasy, opět jeden z charakteristických rodových rysů.

Lebku má po mamince

Přemysl totiž po mamince, královně Juditě Durynské (asi 1135–po 1174), která slovy kronikáře „byla paní vzrůstem i krásou nad všechnu myslitelnou ušlechtilost podoby lidské vynikající,“ zdědil zakulacenou a spíše žensky tvarovanou lebku.

Její mozkovna má ovšem ještě jeden přemyslovský znak: čelní šev vyskytující se v nějaké podobě u všech přemyslovských králů včetně Přemyslova syna Václava I. (1205–1253).

Zatímco u většiny lidí tento šev zmizí nejpozději ve druhém roce věku, Přemyslovci se jím pyšní i v dospělosti. Od koho pochází, to ovšem nevíme.