Výbuch v dole Courrières: Pekelné dny pod povrchem

Je 06:30 ráno a na kalendářích bychom našli sobotu 10. března 1906. Krajinou otřese exploze. Skla v oknech se sypou na zem. To je ale jen maličkost.

Hluboko pod povrchem severofrancouzského dolu Courrières právě začíná boj o život těch, kteří měli to štěstí v neštěstí a výbuch přežili. Co ho způsobilo? To není dodnes jasné.

Možná vzplanul metan od hornické lampy anebo došlo k nehodě při manipulaci s důlními trhavinami. Výsledkem ale bude nejhorší důlní neštěstí v historii Evropy.

Specialita, co stojí životy

Na povrch vylétá jako vystřelená z praku výtahová klec ze šachty číslo tři. Ve výtahu z šachty dva leží na hromadě bezvládná mužská těla. Na povrch se podaří vlastní silou dostat zhruba 500 mužům, někteří jsou ohořelí.

reklama

Odhaduje se, že samotný výbuch zabije až dvě třetiny horníků, řada z těch přeživších se ale nadýchá metanu. Exploze zasáhne asi 110 km tunelů. Důl Courrières je navíc specifický. Připomíná mnoha úrovňové mraveniště.

Prý i proto, aby měli v případě nehody záchranáři jednodušší přístup a mohli vynášet raněné. Bude to však přesně naopak. Kvůli unikátnímu systému je ještě víc trosek a umírají i ti, které by se v jiném dole podařilo zachránit.

Nejhorší důlní katastrofa v Evropě si vyžádala smrt 1099 horníků.

Tak kde jsou ti záchranáři?

Pokusy o záchranu přeživších začínají okamžitě. Jenže jsou svépomocné, o proškolené báňské záchranáře je nouze. Dorazí až o dva dny později z 220 kilometrů vzdálené Paříže a z Německa. Již den na to se konají první pohřby. Účastní se jich na 15 000 lidí.

Sychravé počasí během obřadů jen dokreslí atmosféru zmaru. Lidé se začínají bouřit proti nelidským podmínkám nastaveným těžařskými společnostmi a protesty se rychle šíří po departmentu Pas-de-Calais a Nord.

Bude to také první katastrofa ve Francii, o které široce informují takřka všechny tamní tiskoviny a na místo vysílají i své reportéry.

Příběh těch, kteří přežijí, poté obletí svět.

13 přeživších hrdinů

V ústech s nechutí převalují kůru z trámů, poté jedí hnijícího důlního koně. Zachytávají vodu kapající ze stěn nebo je olizují. Díky tomu zůstane naživu 13 hrdinů označovaných mezinárodně jako rescapés, tedy ti, co přežili.

Záchranářům se podaří vyhublé muže dostat na povrch 30. března, dlouhých 20 dní po explozi. Nejstaršímu z nich je 40 let, třem nejmladším ještě ani nebylo 18. Všichni dostanou vyznamenání. Poslední živého horníka se podaří najít a dopravit ven ale ještě 4. dubna!