Už jste byli na slavném Trafalgarském náměstí v Londýně? Jméno dostane po Bitvě u Trafalgaru, což je mys ležící na atlantickém pobřeží Španělska.
Právě tady se strhne 21. října 1805 jedna z nejslavnějších bitev napoleonských válek – minimálně, pokud se budeme bavit o těch námořních.
Stane tu francouzsko-španělské válečné loďstvo proti britským silám. Prvnímu velí admirál Pierre-Charles Villeneuve (1763–1806), jeho protivníkem je vikomt Horatio Nelson (1758–1805), dnes opěvovaný národní hrdina.
Loď proti lodi, každá pálí na „toho svého“ nepřítele. To je v promáčené kostce tradiční strategie vedení námořních bitev a neočekává se, že by to bylo u Trafalgaru jiné. Pak ale přijde 1. vikomt se svým „Nelsonovým chvatem“.
Britští kapitáni neskrývají překvapení. Mají za úkol soustředit pozornost na jedno místo, a to co nejrychleji prorazit. „Útok povedeme ve dvou kolonách, které se pohybují kolmo k nepřátelské řadě,“ vytahuje svůj strategický triumf.
Rozdrtí tak sevřenou linii a její jednotlivé části již mnohem snáz zničí. Je to hazardní plán, ale klapne! To však bude poslední věc, kterou se Nelson dozví…
Všude mozky a krev…
Nelson udílí rozkazy ze své vlajkové lodi HMS Victory. Ocitnou se pod neutuchající sprchou výstřelů. K nepříteli se pro realizování „chvatu“ musejí přiblížit z boku, a tak zůstane na čas mohutná palba bez odpovědi.
Cestu jim zkříží menší francouzské plavidlo Redoutable. Jeho lanoví skrývá prvotřídního střelce – v 13:15 zasáhne Nelsona do levého ramene. Kulka projde až do páteře. Velitel padá obličejem k zemi, přímo do kaluže cizí krve.
Muži ho přenesou do kajuty, kde si stihne zakrýt frčky i obličej kapesníkem, aby posádka nepropadla panice. Těsně před smrtí se dozví, že jeho flotila vyhrála. Z 33 francouzsko-španělských lodí je 21 zajato a jedna zničena.
Británie sice neztratí žádnou loď, ale ztráty na životech jsou hrozivé: 449 mrtvých a 1241 raněných.
„Všude byla krev, mozky a kusy těl, na zadní palubě pak leželi ranění, někteří bez nohou, jiní bez rukou,“ popisuje zkázu na španělské válečné lodi Santísima Trinidad britský podporučík John Edmund Badcock (1784–1824).
Co bylo dál?
Jako by nestačila hořká porážka, kterou francouzské loďstvo utrpí, zasáhne do jeho cesty k bezpečným břehům ještě silná bouře. Vlny si pohrávají s loděmi, přes paluby se přelévá voda a roztrhané plachty připomínají rej duchů.
Bitvou poškozená plavidla mají na mále. Sedm z těch, kterým se podařilo přestát trafalgarskou bitvu, se již domů nevrátí. Za burácení hromů se potopí Indomptable, což znamená Nezdolný.
Živel nakonec zdolá 1050 námořníků z 1200! Nepřízeň počasí stáhne pod hladinu i plavidla Achille, Aigle, Berwick, Algesiras, Intrépide a Fougueux. Celkové lidské ztráty z této nenadálé bouře dnes již nespočítáme, ale odhadují se na 4650 mužů!
Smutná tečka za poslední velkou bitvou plachetnic, kterou skončil pokus o invazi do Británie.
